„Jelen Vincek byl, pro účel nasazení telemetrického obojku, poprvé uspán a označen ušní značkou 13. dubna 2005 v přezimovací obůrce Paště, tehdy jako tříleté zvíře. Toto obojkování probíhalo v rámci projektu „Migrace a prostorové nároky jelenovitých (jelen evropský, srnec obecný) v oblastech výskytu původních druhů šelem (rys ostrovid) v centrální části NP Šumava,“ vzpomíná Adam Jirsa ze Správy Národního parku Šumava.

Tento projekt probíhal v letech 2005 – 2007 když v roce 2005 bylo vybaveno obojky celkem deset jelenů. Kapacita baterií v obojcích byla plánována na dva roky, proto byl jelenům, kteří se po dvou letech vyskytovali na území NP obojek vyměněn.

„Jedním z pěti jelenů, kterým byl obojek vyměněn, byl i jelen Vincek. Byl poměrně věrný svým stanovištím a zimu trávil vždy v přezimovací obůrce Paště, na jaře se po otevření obůrky bez prodlevy vydával za hraniční hřeben na území Bavorska. Využíval velmi rád především oblasti dnešního bezzásahového území obou národních parků,“ doplňuje Adam Jirsa.  

Za další dva roky, tedy v roce 2009 byly obojky vyměněny čtyřem jelenům. V roce 2011 se objevil už jen samotný Vincek. Tomu byl nadále v pravidelných intervalech obojek měněn a je velmi pravděpodobné, že se tak stal nejdéle telemetricky sledovaným jelenem v Evropě.

„Poslední výměna proběhla letos na jaře. Na začátku listopadu však obojek vyslal signál, který nás informoval o úhynu jelena. Nalezli jsme jej v bezzásahovém území na Prášilsku – bylo mu přes 17 let,“ říká Adam Jirsa.

Šumavští jeleni jsou v současnosti v hledáčku jiného programu. Na počátku svého třetího roku je projekt 184 „Nové cesty k přeshraničnímu managementu jelení zvěře v době klimatické změny“, podpořený programem Interreg V. V tomto projektu spolupracuje Správa Národního parku Šumava se sousedním Národním parkem Bavorský les, s Bavorskými státními lesy, s Lesy ČR a také s Bavorským státním ústavem pro les a lesní hospodářství (LWF).

„Projekt je zaměřen na získání základních dat o přeshraniční populaci jelení zvěře. Zajímá nás početnost populace, poměr pohlaví a také to, nakolik si jsou jedinci v populaci navzájem příbuzní. Najít odpověď na tyto otázky nám umožní právě probíhající genetická analýza vzorků trusu a tkáně,“ vysvětluje koordinátor projektu Tomáš Peterka.

Na předchozí projekt navazuje ten současný porovnáním právě telemetrických dat.

„Během uplynulých dvou předjaří jsme na obou stranách hranice nasadili 72 telemetrických obojků. Obojky zaznamenávají pomocí systému GPS svou pozici a díky zabudované SIM kartě, nám data na dálku posílají. Zhruba po dvou letech od nasazení, se v předem definovaný čas dokáží rozepnout,“ dodává Tomáš Peterka a vzápětí upřesňuje: „Tato poziční data nám budou sloužit k vyhodnocení pohybu sledovaných zvířat, k určení pravidelné zimní a jarní migrace a také ke stanovení prostorových nároků jelenů.“

Poslední důležitou součástí projektu je i fotomonitoring více než dvěstěpadesáti fotopastmi, rozmístěnými pravidelně v téměř celé oblasti. „Díky těmto zařízením budeme moci přesněji zodpovědět již zmíněnou otázku migrace zvěře a dokonce pomocí takzvaných modelů náhodného setkání vyjádřit i hustotu sledované jelení populace“, dodává Tomáš Peterka.

Tento projekt je tříletý a má tak před sebou poslední rok sběru dat a postupného vyhodnocování. Už teď ale můžeme zmínit některé dílčí výsledky. „Abychom se vrátili zpět k věku jelení zvěře, můžeme uvést, že Vincek nebyl co do stáří výrazným rekordmanem. Z téměř osmi set kusů jelení zvěře, která byla během minulé sezóny na území obou Národních parků a sousedící lesní správy Neureichenau, odlovena, dosáhli tři jedinci patnácti a další tři šestnácti let věku,“ uzavírá Tomáš Peterka.