V něm byla rozpoznána záchodová jímka, zřízená po roce 1709 při přestavbě dotčené části kláštera a zrušená o více než sto let později při adaptaci budovy na zámek.

O výzkumu jímky a objevech v jejím obsahu postupně informuje web plzeňského pracoviště Národního památkového ústavu prostřednictvím jednotlivých příspěvků ve formě „seriálu“. Nový díl se zaměřuje na vyhodnocení nalezených usní a textilií, které přineslo překvapivé poznatky.

Zásyp jímky byl v nedávných letech odborně vytěžen. Proplachem pak byly odděleny nečistoty a získáno rozsáhlé množství archeologických nálezů. Detailní dokumentaci a vyhodnocení bylo podrobeno několik tisíc předmětů, které v jímce spočívaly téměř 200 let. Obsah jímky překvapil nejen množstvím a pestrostí nálezů, ale díky bezkyslíkatému prostředí (zpomalujícímu proces tlení) zejména jejich stavem dochování. S nalezenými předměty postupně seznamuje NPÚ, ÚOP v Plzni prostřednictvím své webové stránky. Webový „seriál" již seznámil čtenáře s okolnostmi nalezení jímky, postupem vytěžování jejího zásypu a druhy nálezů. Na základě získání opravdu širokého spektra artefaktů je postupně dotvářen obraz o každodenním životě opatského sídla. Objevená platidla a odborný rozbor dřeva upřesnily dobu používání jímky. Z nalezených textů a pečetí byla přiblížena korespondence. Díky rozpoznaným pozůstatkům zvířecích kostí, rostlin, semínek, pylu a dokonce analýze vlasů byla získána představa o skladbě tehdejšího jídelníčku obyvatel a druzích pěstovaných rostlin včetně léčivek (běžně se vyskytující nemoci zase přibližují například přítomná vajíčka střevních parazitů). Nalezené fragmenty deskové hry a loutky nastiňují způsob trávení volného času obyvatel a zbytky různého náčiní, dřevěných předmětů, usní či kovových artefaktů zase šíři a druh pracovních aktivit. Charakter nálezů této kategorie dokládá ve velké míře soběstačnost klášterního hospodářství. Podrobnějším zkoumáním a analýzami se daří upřesnit i způsoby výroby či zpracování předmětů každodenní potřeby.

Předposlední webový příspěvek k „seriálu" se zaměřuje na nálezy usní, textilií a kovových předmětů (jako výrobního polotovaru). Jedním z nejkurióznějších nálezů z této skupiny byl bezesporu kožený psí obojek. Chov psů v historii byl obvyklý jak pro účely lovu, tak jako domácích mazlíčků. Objev jejich fyzických ostatků však není zcela běžný (v západních Čechách je v tomto směru výjimečný například nález psího pohřebiště z počátku 20. století v zámeckém parku v Horšovském Týně). Z kosterních pozůstatků zvířat v jímce byli rozpoznáni nejméně tři psi. Při výrobě obojku nebyla řešena jen praktická stránka předmětu, ale určitá pečlivost byla věnována i jeho estetickému provedení. Obojek je zhotovený z třísločiněné usně se strukturovaným povrchem, vzniklým válcováním zpracované kůže. Na obou koncích širokého pásu hlavní části obojku jsou připevněny dva krátké užší pásky, které drží protilehlé části kovové přezky. Plochu obojku zdobí nápis PLAS, vyvedený z mosazných pukliček, tedy užitím metody hojně užívané zejména ve středověku na výzdobu opasků a řemení. Zda se jednalo o jméno psa či pouze označení jeho příslušnosti k danému místu, se nejspíš již nedozvíme, stejně jako skutečnost, zda byl do jímky odhozen pošlý pes i s obojkem, nebo obojek samotný. Obojek je pozoruhodným, velmi výjimečně dochovaným předmětem dokládajícím nejen zvyklosti chovu psů, ale i úroveň řemesla dané doby.

Poslední díl webového seriálu se bude věnovat vyhodnocení kuchyňského náčiní a stolního nádobí, jehož prostřednictvím nahlédneme do zákulisí přípravy jídla a jeho servírování v prostředí klášterní prelatury.