Území je typické sítí meandrů, slepých ramen a aluviálních tůní v různé fázi vývoje, tato síť je výsledkem samovolných přírodních erozně – akumulačních procesů. Jsou tak přítomny břehové nátrže, rozsáhlé štěrkopískové náplavy, říční prahy a další jevy a prvky přirozených úseků vodních toků a niv. Fenoménem nivy je i rozptýlená zeleň, významné jsou zejména solitéry dubů. K ochraně přírodního bohatství a nápravě nevhodně regulovaných úseků směrem k přírodě blízkému stavu s cílem obnovy přirozených funkcí vodních a mokřadních ekosystémů slouží vodohospodářské revitalizace.

Revitalizace ramene Orlice zvaného Jordán u Týniště nad Orlicí byla zahájena v říjnu roku 2019. Říční rameno Jordán je součástí evropsky významné lokality Orlice a Labe soustavy Natura 2000, přírodní památky Orlice a stejnojmenného přírodního parku. Předmětem ochrany jsou přírodní stanoviště (z biotopů např. různé typy makrofytní vegetace, rákosiny eutrofních stojatých vod, štěrkové náplavy, extenzivní sečené louky, vegetace vysokých ostřic, vrbové křoviny, smíšené jasanovo – olšové luhy, měkké a tvrdé luhy), evropsky významné živočišné druhy bolen dravý (Aspius aspius), klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia) a vydra říční (Lutra lutra), dále toky Divoké, Tiché a spojené Orlice s přilehlou nivou jako významný geomorfologický fenomén. Chráněny jsou procesy korytotvorné činnosti formující celé území nivy a vytvářející pestrou a dynamickou mozaiku různých stanovišť. Lokalita Jordán nicméně v tak reprezentativním stavu nebyla, odstavené rameno vzniklo po vytvoření umělého průpichu Orlice na konci 80. let 20. století, původní koryto Orlice bylo tímto zásahem zkráceno z délky 700 metrů na přibližně 300 metrů. Upravené koryto Orlice mělo lichoběžníkový profil a břehy byly stabilizovány patkami z lomového kamene. Odstavené rameno bylo napojeno volně na Orlici ve spodní výtokové části, v horní části bylo propojené s hlavním tokem dvojitým betonovým potrubím.

V důsledku nedostatečného průtoku a postupného zazemňování vlivem přírodní sukcese rameno trpělo nedostatkem vody, docházelo ke zhoršování fyzikálně – chemických parametrů vody, vytvářelo se zde lokálně až anoxické prostředí. Zmenšovala se vodní plocha, v její zbývající části docházelo k úhynům ryb a koryto také zarůstalo náletovými dřevinami. Došlo tak k celkové degradaci vodních a mokřadních biotopů, protože v místě byla narušena přirozená říční dynamika. Břehové porosty byly tvořeny zejména vrbami, invazními dřevinami javorem jasanolistým (Acer negundo) a topolem kanadským (Populus ×canadensis), nitrofilními a expanzními bylinami (např. kopřiva dvoudomá, třtina křovištní, pcháč oset), ustupující vodní hladina byla porostlá pleustofyty okřehkem menším (Lemna minor), závitkou mnohokořennou (Spirodela polyrhiza) a silně zazemněný bývalý písník zarůstal stulíkem žlutým (Nuphar lutea). Z výše uvedených důvodů bylo přistoupeno ke komplexnímu revitalizačnímu zásahu.

Revitalizací došlo k navrácení trasy Orlice do původního koryta, bylo zrušeno stávající napřímené koryto a v místě rušeného koryta vzniklo nové slepé rameno, které je ponecháno samovolnému vývoji. Průtočný profil obnovovaného původního koryta Orlice byl těžkou technikou vyčištěn od přítomných nánosů, při čištění byla zachována přirozená struktura dna v členění brodových úseků a tůní v konkávních obloucích. Při modelování koryta byla respektována jeho původní morfologie s předpokladem dalšího průběžného modelování dna a koryta vlivem fluviálně – morfologických procesů. Pouze levobřežní konkávní oblouk obnoveného koryta byl stabilizován záhozem z lomového kamene. V budoucnu tak dojde ke vzniku pestré mozaiky biotopů a diferenciaci proudových podmínek. Vytěžený materiál byl uložen během sanace koryta průpichu.