Každý ví, že okolo každého motorového vozidla jsou místa, kam řidič nedohlédne. Z 360stupňového prostoru se může jednat o nemalou část. Vadí střešní sloupky, malé zadní okno, negativní roli mohou sehrát špatně nastavená zpětná zrcátka. Řidiči kamionů, autobusů či tramvají mívají problém vidět těsně před svá vozidla. Tam všude se může schovat chodec či motocyklista, v nejednom případě i automobil. Odborníci hovoří o slepých úhlech.

Ale je tu ještě jedno nebezpečí. Nebezpečí o to větší, že s ním šoféři vůbec nepočítají – slepá skvrna. Nachází se v každém lidském oku. Jedná se o místo na sítnici, kde oční nerv ústí do oční bulvy. V daném místě se bohužel nenacházejí žádné světločivné buňky. Běžně se na věci díváme oběma očima. Pokud se obraz pozorovaného předmětu promítne na slepou skvrnu jednoho oka, nic se neděje. Mozek si s tím poradí a v konečném důsledku vše vnímáme bez jakéhokoliv omezení. „Problém může nastat, pokud v daný okamžik na předmět pohlédneme pouze jedním okem. Jeho obraz může na sítnici dopadnout právě v místech, kde se nachází slepá skvrna. Takových situací nemusí být zrovna málo. V potřebném rozhledu může vadit hlava spolujezdce, střešní sloupek, strom či stožár lampy veřejného osvětlení. Jedoucí cyklista nebo motocyklista či spěchající chodec mohou být hravě přehlédnuti,“ říká Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. Může ovšem dojít i k přehlédnutí vzdálenějšího rychle jedoucího osobního auta, které se do přehledné křižovatky řítí po rovné hlavní silnici.

Nebezpečné jsou především situace, kdy se šofér rozhlédne jen letmo. Prostě jen kraťounce mrkne, nic nevidí a vyrazí vpřed. Bezprostředně před uhánějící, pro něj však „neexistující“ vozidlo. Slepé úhly a také slepé skvrny automobilistů jsou nebezpečné především pro motocyklisty. Ti jsou úzcí, často rychlí, k jejich přehlédnutí tak může dojít velmi snadno. Ostatně 63 % francouzských automobilistů udává, že v případě kolize s motocyklistou ho prostě vůbec neviděli.

Všichni řidiči by se proto měli v místech, kde dávají přednost v jízdě, rozhlédnout opravdu důsledně. „Letmé mrknutí nepostačí. Naopak pohled by měl být delší, určitě se při rozhlížení vyplatí i lehce kývnout hlavou dopředu a dozadu. To by mělo být dostatečnou prevencí nechtěného, zdánlivě nepochopitelného, přehlédnutí jiného účastníka silničního provozu,“ uzavírá Roman Budský.