Vláda ČR na základě žádosti ÚZSVM prostřednictvím Ministerstva financí rozhodla o vyjmutí tohoto majetku z privatizace. Jednalo se totiž o silně kontaminované pozemky v důsledku dřívějších těžebních činností, které sloužily jako úložiště důlního odpadu z dolu Max. Pozemky byly v mezidobí pronajaty subjektu, který na základě oprávnění od příslušných správních orgánů prováděl jejich rekultivaci a provozoval na nich recyklační zařízení.

Kromě příjmu z prodeje ve výši 3 milionů korun odvedl ÚZSVM do státního rozpočtu průběžně i příjmy z nájmu pozemků, které za dobu trvání nájemní smlouvy tvořily zhruba stejnou částku, konkrétně 3,07 milionu korun.