Napadená právní úprava od 1. ledna 2018 vylučovala účast spolků v?řízeních vedených podle stavebního zákona. Omezovala také přezkum závazných stanovisek dotčených orgánů oproti obecné právní úpravě správního řádu.

Ve vztahu k?vyloučení účasti spolků poukazovali senátoři i ombudsman na to, že neúčast občanské společnosti zejména v?řízeních dle stavebního zákona odporuje ústavně garantovaným právům – právu na spravedlivý proces, právu na příznivé životní prostředí či právu na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí. Ústavní soud však jejich právní argumentaci nepřijal a konstatoval, že napadená právní úprava není protiústavní.

Ústavní soud tak svým nálezem definitivně uzavřel možnost environmentálních spolků účastnit se velké části povolovacích procesů podle stavebního zákona. Konkrétně jde o případy, kdy stavební záměr nepodléhá předchozímu posouzení vlivů na životní prostředí (EIA).

Ombudsman respektuje právní názor Ústavního soudu, upozorňuje však na to, že podle jeho zkušeností členy spolků jsou ve většině případů místní obyvatelé, kteří uplatňují námitky proti investičním záměrům, které by mohly negativně ovlivnit kvalitu prostředí, v němž žijí, nikoliv osoby, jejichž cílem je úmyslně mařit či obstruovat projednání konkrétního stavebního záměru. Zdůrazňuje, že se závěry Ústavního soudu vyslovilo nesouhlas sedm ústavních soudců, z?celkových patnácti. Už tato skutečnost značně snižuje přesvědčivost právní argumentace. 

„Ať už s?nálezem soudu souhlasíme, či nikoli, faktem zůstává, že z?hlediska obecného trendu zapojování veřejnosti do rozhodování o věcech, které mohou ovlivnit životní prostředí, ve kterém žijí, je to další krok zpět. Spolky mohou seznámit stavební úřad s?cennými informacemi z?oblasti ochrany životního prostředí a případně také navrhnout úpravy povolovaného záměru, které jej mohou učinit šetrnějším ke všem složkám přírody. Zapojení spolků do projednání stavebního záměru tak může být pro ochranu životního prostředí velmi prospěšné,“ říká ombudsman Stanislav Křeček.

Ohledně přezkumu nezákonných závazných stanovisek, která dotčené orgány vydávají v?řízeních vedených podle stavebního zákona, Ústavní soud řízení zastavil. Učinil tak z?důvodu novelizace předmětné části stavebního zákona a správního řádu. Novou právní úpravu ombudsman vítá, neboť od ní očekává eliminaci průtahů při posuzování záměrů z?hlediska veřejných zájmů a účinnější prostředky ke?změně či zrušení nezákonného závazného stanoviska.

Od?1. ledna 2021 se například stanoví základní lhůta 30 dnů pro vydání závazného stanoviska, zavádí se institut fiktivního souhlasného závazného stanoviska bez podmínek, možnost dosáhnout změny či zrušení nezákonného závazného stanoviska v?odvolacím řízení nebo v?samostatném přezkumném řízení. Oproti předchozí právní úpravě má z?pohledu ochrany veřejných zájmů, ale i práv a oprávněných zájmů účastníků řízení, nesporný význam, že pokud je nezákonné závazné stanovisko změněno či zrušeno, je to důvod pro obnovení původního povolovacího řízení, které bylo tímto závazným stanoviskem podmíněno. 

Zákonodárce ani Ústavní soud se pak jasně nevyjádřili k?běžícím stavebně-správním řízením zahájeným do 31. prosince 2020. Je tak otázkou k?diskuzi se správní praxí, zda se s?ohledem na obecná výkladová procesní pravidla řízení dokončí podle právní úpravy stavebního zákona a správního řádu účinné do 31. prosince 2020. Ministerstvo pro místní rozvoj, které se kloní k?názoru, že se nová úprava v?těchto případech použije, svůj názor již zveřejnilo na svém internetovém portálu v metodické pomůcce „Změny v?právní úpravě závazných stanovisek dotčených orgánů v?režimu stavebního zákona a správního řádu od 1. ledna 2021“, z prosince 2020. 

„Podle jakých procesních pravidel dokončit pravomocně neskončená řízení vedená podle stavebního zákona, považuji za jednu ze stěžejních otázek a rád bych dané téma otevřel na nejbližším setkání se zástupci Ministerstva pro místní rozvoj, které je gestorem stavebního zákona,“ uzavírá Stanislav Křeček.