Co to bude znamenat tedy například pro Evropskou unii (EU), o které stále řada lidí (nejen v Česku) pochybuje? Podle vizí, které předložil server Hlasu Ruska, se EU z nejasného mezistátního svazu transformuje do silné federace s půlmiliardou občanů. Pro samotné Rusko to pak bude znamenat, že za takové situace nebude mít prakticky na vybranou a bude muset zformovat také svůj blok. „Tím by mohla být třeba Euroasijská unie,“ myslí si ruský politolog a místní expert z Ústavu národní strategie Pavel Svjatěnkov. Podle něj ale k tomu, aby byl projekt úspěšný, bude nezbytné, aby se k němu připojila Ukrajina.

To je velká země s 45 miliony obyvatel. A čím větší je jejich počet, tím větší je objem potencionálního trhu. „Je však pravdou, že mnohé ukrajinské politiky a částečně i jejich běloruské kolegy, kteří se orientují na východní Evropu, slovo euroasijský spíš děsí. Proto se nedá vyloučit ani to, že si nakonec Rusko bude muset vybrat mezi Ukrajinou na jedné straně a Uzbekistánem a Tádžikistánem na straně druhé.

Konfederace vedená Čínou?

Tím však vize některých expertů nekončí. Už ke konci tohoto desetiletí by tak v duchu této myšlenky prý mohla na Dálném východě také vzniknout konfederace vedená Čínou. Ten, komu se myšlenka nelíbí, se musí smířit s tím, že menší země nebudou schopny soupeřit s takovými obry, jakými je USA nebo Čína. Pokud nebudou chtít dopustit to, aby s nimi v budoucnu obchodní partneři jednali z pozice síly, do aliance, která bude blízko jejich geografické poloze budou muset vstoupit.

A to se zákonitě bude týkat i České republiky jako součásti Evropské unie.

Česko v mlýnském kole

„Česká republika se dostala do mlýnského kola boje o to, kdo ovládne Evropu. Vždyť už první světová válka byla o Evropu, druhá světová válka taktéž. A třetí světová válka se dá nazvat Evropskou unií. Opět tu je touha jen jedné skupiny lidí se prosadit. V první světové válce šlo o to, že Německo chce Evropu, v druhé světové válce opět Německo chtělo ovládnout Evropu a nyní? I v Evropské unii chce Německo poroučet…,“ připomněl ParlamentnímListům.cz historické souvislosti, které však mohou napovídat i o budoucnosti, dlouholetý zpravodaj (nejen) Hlasu Ruska Jan Petránek.

Dodal, že tím se neustále potvrzují geopolitické plány, jež podle něj spočívají v lidské povaze. A právě ta povaha se podle něj nemění v lidstvu už po staletí – i když by se tak mohlo zdát vzhledem k technologickému vývoji. Česko nelze potom nechat v tomto ohledu stranou.

„To nejstrašnější je, když mluvíme o současné České republice, že tu panuje a roste nedůvěra obyvatelstva ke státní správě, policii i justici. Bohužel, ve světovém měřítku je nedůvěra klíčem k mezinárodním vztahům. A tak Amerika nevěří Rusku, Rusko nevěří Americe. Zato se začalo hovořit často o nějakém strategickém partnerství. Co to ale je?,“ pokračoval dál Petránek, o kterém na Východě hovoří jako o stařešinovi českých žurnalistů.