Skupina asi 50 postižených do La Pazu dorazila po stodenní cestě, během níž někteří z nich na vozících, jiní s berlemi, urazili 1500 kilometrů. Cestou žili z darů lidí.  V La Pazu se střetli s policií, která se snažila zabránit v tom, aby se dostali na ulici vedoucí k prezidentskému paláci. "Jako osoby se zdravotním postižením požadujeme rovné zacházení. Jsme Bolivijci, ne cizinci. Máme právo jít na náměstí Murillo," křičel jeden z demonstrantů. Demonstranti chtěli ostrahu překonat, strážce pořádku bili holemi a berlemi. Policisté proti nim použili pepřový sprej.

Protestující chtěli bolivijské úřady upozornit na svoji tíživou situaci. Chtějí, aby je stát ročně podporoval částkou v přepočtu kolem 7500 korun, v současnosti dostávají ani ne třetinu této sumy. "Je nesmírně těžké být člověkem s postižením, dokonce i naši manželé od nás odcházejí, protože se za nás stydí," řekla BBC o své situaci Domitila Francová, která se pohybuje na invalidním vozíku. Tvrdí, že z peněz, které má, sotva vyžije. Sama se stará o čtyři děti, přivydělává si praním a žehlením pro jiné.

BBC uvedla, že postižení, hlavně ti chudí, nemají v Bolívii jednoduchý život. Většina budov není přístupná pro invalidní vozíky, a postižení tak často nemají šanci dostat se do školy nebo do práce. Zákon z roku 2006 měl postiženým poskytnout peníze od občanských sdružení a politických stran. Vyčleněných šest milionů dolarů ale nikdo z nich údajně neviděl. Většina vozíčkářů dostává od státu asi 145 dolarů měsíčně. Například nevidomí lidé inkasují mnohem víc. A to se protestujícím nelíbí. "Rovné zacházení znamená 717 dolarů, protože handicapování jsou lidé stejně jako nevidomí," myslí si demonstrant Julio Encinas.