O tomto nebezpečí a diskriminaci 300 tisíc lidí v Lotyšsku mluvil s ParlamentnímiListy.cz předseda sdružení „Lotyšsko bez nacismu“ Josef Koren.

Ačkoliv Koren žije v Lotyšsku od svého narození, je přesto bez občanství a má, jak říká, „ufonský pas“, tedy šedý pas nikoho. Stejně jako dalších 320.000 obyvatel dvoumilionového Lotyšska nemá ani pětapadesátiletý Koren občanství země, kde se narodil, celý život žije, pracuje a platí daně. Překážkou je jeho rusko-židovský původ, protože o neznalosti požadované lotyšštiny nemůže být ani řeči – ovládá ji stejně jako ruštinu. Původními občany s nárokem na občanství jsou totiž pouze Lotyši, jejichž předci žili na tomto území před rokem 1940. Přesto, že může legálně vycestovat do Izraele podle „práva návratu“ (alia), stejně jako do Ruska, které těmto lidem takovou možnost nabídlo, Josef Koren to jako ostatní odmítá. Na semináři v Poslanecké sněmovně, kde se jednalo o Mnichovu, o jeho důsledcích, stejně jako o následovnících tohoto trendu, zaznívalo téma soudobého neonacismu jako vážné varování.

Otevřené projevy oslav fašistických jednotek se v posledním desetiletí projevují zejména v Pobaltí, které bylo dříve součástí Sovětského svazu. Po znovunabytí svrchovanosti Litvy, Lotyšska a Estonska se v těchto zemích začaly oficiálně oslavovat místní fašistické jednotky Waffen-SS, působící za války v rámci Hitlerovy armády, a jejich „hrdinové“, kterým se stavějí pomníky. Nechuť k sovětskému režimu je jistě pochopitelná, ale zrovna taková láska k fašismu a nacismu vyvolává přece jen znepokojení už i u mezinárodních organizací. Proč tomu tak je, jak k tomu vůbec došlo a čím to může skončit, vysvětlil Josef Koren v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.