O tomto nebezpečí a diskriminaci 300 tisíc lidí v Lotyšsku mluvil s ParlamentnímiListy.cz předseda sdružení „Lotyšsko bez nacismu“ Josef Koren.

Ačkoliv Koren žije v Lotyšsku od svého narození, je přesto bez občanství a má, jak říká, „ufonský pas“, tedy šedý pas nikoho. Stejně jako dalších 320.000 obyvatel dvoumilionového Lotyšska nemá ani pětapadesátiletý Koren občanství země, kde se narodil, celý život žije, pracuje a platí daně. Překážkou je jeho rusko-židovský původ, protože o neznalosti požadované lotyšštiny nemůže být ani řeči – ovládá ji stejně jako ruštinu. Původními občany s nárokem na občanství jsou totiž pouze Lotyši, jejichž předci žili na tomto území před rokem 1940. Přesto, že může legálně vycestovat do Izraele podle „práva návratu“ (alia), stejně jako do Ruska, které těmto lidem takovou možnost nabídlo, Josef Koren to jako ostatní odmítá. Na semináři v Poslanecké sněmovně, kde se jednalo o Mnichovu, o jeho důsledcích, stejně jako o následovnících tohoto trendu, zaznívalo téma soudobého neonacismu jako vážné varování.

Otevřené projevy oslav fašistických jednotek se v posledním desetiletí projevují zejména v Pobaltí, které bylo dříve součástí Sovětského svazu. Po znovunabytí svrchovanosti Litvy, Lotyšska a Estonska se v těchto zemích začaly oficiálně oslavovat místní fašistické jednotky Waffen-SS, působící za války v rámci Hitlerovy armády, a jejich „hrdinové“, kterým se stavějí pomníky. Nechuť k sovětskému režimu je jistě pochopitelná, ale zrovna taková láska k fašismu a nacismu vyvolává přece jen znepokojení už i u mezinárodních organizací. Proč tomu tak je, jak k tomu vůbec došlo a čím to může skončit, vysvětlil Josef Koren v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Odkud se podle Vás generují tyto neonacistické a neofašistické nálady?

Ale to je přece naprosto obvyklé. Když vládnoucí garnitury nedokáží zemi a národu nabídnout žádné sociální či hospodářské výsledky, tak aby si udržely moc, uplatní pravidlo známé ještě z dob starého Říma – rozděl a panuj. A jak lze národ nejsnáze rozdělit? Podle etnických principů, samozřejmě. Je třeba vyprodukovat nějaký vnitřní konflikt, najít vnitřního či vnějšího nepřítele. Národu je takový nepřítel předhozen, národ si začne jít vzájemně po krku a vládnoucí skupina si předává moc po spirále, čímž si ji udržuje.

Ve chvíli, kdy na to národ přijde, tak to většinou končívá revolucemi. Moc bych si přál, aby to Evropu minulo, ale soudě podle vyhrocování etnických vášní v Pobaltí se velmi obávám, že to může přerůst do velmi vážného konfliktu a překročit pobaltské hranice.

Proč jsou ale zrovna v „kurzu“ vzory německého fašismu – pochody Waffen-SS, nacistické idoly a symbolika?

Tady vlastně ani nejde o Němce nebo návrat k německému nacismu. Je tu naopak tendence k vytváření si národních neonacistických idolů, což může být kdokoliv. Mohu vám s určitostí říct, že tyto ultraneonacistické organizace uzavřely smlouvy o přátelství s podobnými skupinami v Rusku a v dalších zemích. A princip těchto skupin je zcela zřejmý už dlouhou dobu. Nejprve je třeba zlikvidovat ty, co vypadají jinak, pak ty, kteří myslí jinak, a nakonec ty, kteří vůbec myslí.

Příslušníkům ruskojazyčné komunity v pobaltských zemích je vyčítáno, že se odmítají učit Lotyšštinu či další jazyky zemí, kde žijí. Zde v Česku je také řada Rusů, kteří ani po 12 letech pobytu neumějí česky, což také není vnímáno zrovna příznivě. Může to v případě Pobaltí sehrát svou roli v eskalaci napětí?

Začněme tím, že je to pustá lež, pravda - intenzivně šířená. Všichni absolventi základních škol v Lotyšsku ovládají naprosto dokonale jazyk. Já osobně pokládám Lotyšštinu za jeden ze svých dvou mateřských jazyků, protože jsem se narodil a vyrostl v Lotyšsku. Promiňte, ale jestliže existují nějací idioti, kteří podle tohoto principu přijedou do Francie či Anglie a řeknou – nebudu se učit francouzštinu či angličtinu – pak samozřejmě idioty jsou a zůstanou jimi. Věřte, že každý normální člověk v Lotyšsku ovládá minimálně v potřebné míře lotyšštinu.

Na druhou stranu – můžete mi vyjmenovat nějakou další zemi, kde působí jazyková inspekce tím způsobem, že může vrazit na vaše pracoviště, nařídit vám okamžité přezkoušení ze státního jazyka, a v případě, že ho tato inspekce neshledá dostatečným, nařídit buď pokutu, nebo vaše okamžité propuštění z práce? To je takový velmi nevšední bič. Ovládám lotyšštinu dokonale a miloval jsem ji, ale jednoho dne jsem ji milovat přestal. Stejně tak jsem miloval lotyšský folklór a sledoval ho, kde to jen šlo. I to se změnilo.

Je to asi jako s čokoládou. Máte rádi čokoládu a jíte ji, když máte chuť. Ale když vás budou tlouct klackem po hlavě a při tom říkat – jez čokoládu, je dobrá – jednoho krásného dne ji začnete z duše nenávidět. A stejné je to s lotyšštinou. Odjakživa jsem s rozechvěním a obdivem doslova vyznával lotyšskou kulturu, ale když vás opět začnou tlouct klackem a říkat – musíš ji milovat, zjistíte, že to prostě nejde. Taková už je lidská podstata.

Takový přístup ale nutně musí vést k tomu, že se společnost rozštěpí...

Samozřejmě, a dostáváme se k tomu, čím jsme začali. Když přišel rok 1991 a byl uměle institucionalizován statut „bez občanství“ (non-citizens), mám na pasu napsáno „Alien’s passport“. Při cestě do USA na nás Američané koukají opravdu jako na ufony, protože to slovo má v anglickém překladu i význam „mimozemšťan“. Nesmějte se, jim skutečně lezou oči z důlků. A promiňte, jakpak byste asi koukali vy, kdyby vám někdo na letišti předložil „mimozemšťanský“ pas?