Punkové feministky Jekatěrina Samucevičová, Naděžda Tolokonnikovová a Marie Alechinová čekají ve vazbě na soud. Mladé ženy odmítají, že by se účastnily performance v moskevském chrámu Krista Spasitele, nepopírají ale, že jsou členkami skupiny Pussy Riot.  Tři zatčené dívky čekají už dva měsíce ve vězení na soud. Budou-li uznány vinnými z výtržnictví, hrozí jim až sedm let vězení.

Mezinárodní organizace Amnesty International žádá jejich okamžité propuštění. V prohlášení odsuzuje tvrdou reakci ruských úřadů, které členky skupiny viní z trestného činu i přesto, že jejich performance – byť pro mnohé urážlivá - byla pokojným vyjádřením politického přesvědčení. 

První performance skupiny Pussy Riot se objevily loni v říjnu a šlo o přímou reakci na situaci v zemi a narůstající nespokojenost, jejíž součástí je i podobný „gerilový aktivismus“ proti Vladimiru Putinovi. 

Členky skupiny zůstávají v přísné anonymitě, všechny performance předvedly v barevných maskách. Uvedly také, že se na každé představení mění složení skupiny. Inspirací prý pro ně bylo americké hnutí Riot Girl z počátku 90. let. 

PETICE ZA PROPUŠTĚNÍ ČLENEK SKUPINY PUSSY RIOT: POTREFENÉ RUSKO KEJHÁ

Existuje indiánský kmen, který odsuzuje hněv. Jeho členové tento postoj dovedou často až do krajnosti, kdy se trestá ne ten, kdo něco provedl, ale ten, kdo se pak na něj rozzlobil.

V takzvaných civilizovaných zemích je bohužel hněv a zášť stále na denním pořádku.

Nedávno se několik dívek rozhodlo vyjádřit svou nespokojenost happeningem a v hlavním moskevském chrámu zazpívalo „punkovou modlitbu“ vyjadřující znechucení z propojení církve s vládou, patriarchálního uspořádání ruské společnosti a utlačování menšin, za což hrozí těmto mladým matkám odnětí svobody až na sedm let. Výtržnictví je paragraf srovnatelný se špatným parkováním, za které je absurdní inkasovat sedmileté vězení. Ptáme se, proč se vláda, která je přesvědčená o své bezúhonnosti, brání tak drasticky kritice svobodomyslných lidí i když vyjádřené poněkud vyhroceným způsobem. Cesta od moskevského speaker´s corner, kde může říct kdo chce co chce k několikaletému uvěznění pro toho, kdo se svobodně vyjádřil, se zdá být podezřele krátká.

Situace kolem této kauzy nápadně připomíná atmosféru v roce 1976 po koncertě v Bojanovicích. Tato oslava se stala až o měsíc později záminkou pro razantní vystoupení proti příznivcům undergroundu, kdy skončilo postupně ve vazbě devatenáct osob obviněných z výtržnictví. Stejně tak jako se členky Pussy riot označují za „zneužité žebračky“, byli i tito umělci v dezinformační kampani vykreslováni jako narkomani a příživníci. Stejně tak, jako teď, i tenkrát bylo některými umělci sepsáno Prohlášení, kde stálo: „Budou-li bez povšimnutí odsouzení mladí lidé s dlouhými vlasy za svou nekonvenční hudbu jako kriminální delikventi, pak o to snadněji mohou být zítra odsouzeni kteříkoliv jiní umělci za své romány, básně, eseje a obrazy…“ 

Mezitím uplynulo více než třicet let a my začínáme být svědky podobných přehmatů.

Stěny vězení jsou tenké a my skrze ně posíláme výraz naší solidarity s mladými lidmi, které se odvážili vyjádřit svůj názor, což už bohužel v dnešní době nebývá zvykem.

Za skupinu The Plastic People of the Universe Eva Turnová, Vratislav Brabenec, Josef Janíček, Jiří Kabeš, Joe Karafiát, Jaroslav Kvasnička