Na papíře a v různých vyjádřeních našich pravicových politiků tomu tak je. Ale jaká je pro většinu společnosti realita? Dnešek, dobu demokracie, hodnotíme velice rozporně a ti starší z nás se ohlížejí a porovnávají současné svoje možnosti s dobou totality. A o čem jsou přesvědčení, že vidí?

Majetky, vybudované předešlými generacemi jsou v těchto dvou desetiletích rozkradeny, privatizovány, konec hospodářské krize v nedohlednu. Společnost   tíží zatím největší nezaměstnanost (585 809 jen evidovaných lidí na úřadu práce – únor 2013), zdravotní i sociální péče je v rozkladu, neustálé zdražování, zvyšující se přímé i nepřímé daně a rostoucí kriminalita. Tak vidíme obraz naší současné doby.

Povídaly jsme si nedávno s paní, kterou znám dlouhá léta. Celý život pracovala, vychovala dvě děti. Nedávno jí zemřel manžel. Ptala se mě na radu. Jak mám vyjít z jednoho osmitisícového důchodu, řekla mi, kdy jenom za nájem majiteli domu platím přes šest tisíc. Jsem nemocná.  Musím si hradit většinu léků, nějak se stravovat a čekat pomoc od dětí? To je těžké,  oba synové, vysokoškoláci s rodinami, jsou bez místa a na krku mají hypotéky. Co mám dělat? S obdobnými otázkami se na mně obrací řada lidí.

Kam jsme se to až dostali? Četla jsem studii, že v Praze  přibývají každý den zhruba tři bezdomovci, především z řad seniorů, lidí se zdravotním postižením, kvůli zdravotní a sociální reformě, zvýšeným nájmům a půjčkám, které už nebyli schopni splácet… Přitom, zdražuje se vše. Vedle cen například plynu, elektřiny, zvyšování nájemného jdou nahoru životně důležité potřeby – potraviny. Mouka je dražší o 17 procent, vajíčka o 29, maso o 7, stejně jako ovoce, zelenina o  21,  brambory o 45 procent. Nejde však o žádný výkyv, přesně o tuto částku bylo loni jídlo levnější.

I když tato zdražení řeší skupiny s vyššími příjmy poměrně snadno, vyloženě ohroženi na existenci jsou už lidé, o kterých se v současné době ve sdělovacích prostředcích příliš nebo už vůbec nemluví. Je to skupina občanů mezi padesátkou a důchodem, dnes přes půl druhého milionu lidí – a samozřejmě senioři důchodci.

Důvody jsou nasnadě. Školy chrlí mladé vzdělané a velmi ambiciózní lidi, které systém přesvědčuje, že to jsou právě oni, kteří mají veškerá práva a nároky, že ti staří a nezaměstnaní jsou jen pouhé pijavice, které se snaží společnost jen a jen zneužívat, vysávat. Je to nastavení kultu mládí, s cílem uvolnit místo mladým perspektivním občanům. A když práce není – vybijme si zlobu, zášť na těch starších, kteří o ni přišli a marně shánějí novou. V té souvislosti připomínám faccebookovou skupinu, která na  svých  stránkách veřejně hlásala myšlenku, že by lidé nad 50 let měli zemřít a uvolnit místo těm mladším, perspektivním. Zrůdný ohlas na takto hlásaný názor, kterou  sdílí nebývalé množství lidí, mne vyloženě nutí k vyjádření, že zřejmě žijeme ve společnosti, za aktivního účinkování pravicových vlád, která se vzdala nabytých lidských práv a svobod a vyměnila je za zákony přírody. V těch vládne síla, primitivní pudy, lovecké i sexuální – boj o přírodní zdroje – o vodu a místo na slunci.

Kam jsme se to až dostali? V devadesátých letech minulého století jsme byli přední zemí s vyspělou vědou, technikou, školstvím, průmyslem, vyspělým zemědělstvím, kvalitou potravin, relativně slušnou životní úrovní, s vysokým standardem zdravotní a sociální péče. To vše odvál čas. Obrovsky jsme klesli za těch dvacet let. Míním tím společnost normálních pracujících, ne zbohatlíky, kteří ke svým penězům přišli ze dne na den, podvodníky a některé další skupiny i jednotlivce, kterým se v tomto pokřiveném prostředí daří.

V době, kdy Václav Klaus vykonával funkci ministra financí, nechal „rozpustit“ do státního rozpočtu přes 330 miliard (!) korun, které byly určeny na výplatu důchodů. Dnes je na důchodovém účtu manko přes 50 miliard a otevřeně se hovoří, že na důchody není a budou se prudce snižovat. Pan Kalousek a další pravicoví politici nám s úsměvem na tváři říkají do očí nebo do kamery, že pokud se nepřičiníme, tím myslí aktivní účast na důchodové reformě v podobě „2.pilíře“, ve stáří zřejmě nic nedostaneme nebo tak málo, že se neuživíme. Všem lidem, co nejsou milionáři, tak říkají více méně otevřeně, že jsou určeni k existenční likvidaci. Vymlouvají se přitom na diktát ekonomické nutnosti. Lež. Nebýt těch milionových, miliardových podvodů, pod patronací pravicových vlád, rozhodně by tato situace nebyla taková, jak je nyní – i s ohledem na současnou ekonomickou krizi v Evropě i ve světě.

Bohužel však, bez ohledu na názory společnosti, pravice koná – dle vzoru „vítěz bere vše“. Tedy drancuje bohatství země a co horšího – dopouští  se až bezpráví na lidech, především seniorech, kteří se už nemohou bránit. Kdo odpoví na otázku, kolik občanů umírá, zemřelo v důsledku odnětí veškerých finančních prostředků nutných pro život, kolik občanů má poškozené zdraví z nedostatku hygieny a špatné stravy a umírá bez lékařské pomoci? Nikdo neví, kolik je u nás opravdu bezdomovců, jak umírají.  Nikdo neví, kolik lidí žije v domácím vězení, z důvodu své chudoby, aniž by cokoliv provedli. Těžko se někdo dovídá, kolik lidí spáchá sebevraždu v beznaději z budoucnosti, už i proto, že jsou leckdy statisticky schované pod dopravními nehodami, nemocemi apod.

Nikdo neříká, kolik prostředků bude muset stát v budoucnu vynaložit na sanaci patologických jevů ve společnosti, které začínají v současnosti úspěšně bujet v důsledku rezignace pravicové vlády řešit jakoukoli prevenci. Naopak pod heslem „musí se šetřit“ jsou podtrhávány příjmy i výdaje právě v oblastech, které jsou schopné těmto jevům předcházet.  

Odpovědnost za tento stav nesou poslední pravicové vlády Miroslava Topolánka, Petra Nečase. Svojí politikou zavedly naši společnost názorově až do doby středověku. Za cenu nevídanou. Máš jiný názor? Dovoluješ si dokonce ten názor říci nahlas? Jsi podezřelé individuum, které je nutno odsoudit, zašlapat, vymazat ze společnosti! Jsi společenský nepřítel! Kde jsou ideály, kvůli kterým jsme v roce 1989 cinkali klíči na náměstích a Palach, Zajíc se v době totality upálili? Důsledky  nejen současného ekonomického „hospodaření“, ale hlavně duševního a morálního úpadku budou příští, doufám, že levicové vlády, řešit dlouhá léta.