Je čtvrtek, 17:00 odpoledne. Do zahájení hlavní části převolebního mítinku ČSSD v Ostravě zbývají dvě hodiny, přesto řidiče dobrých sto metrů před místem činu, Prokešovým náměstím, upozorňuje čtveřice policistů: Dál jen pěšky.
Okolí ostravské radnice je neprodyšně uzavřené. Michal David, Petr Muk, skupinka bubeníků... Sociální demokraté si pro mítink v centru třetího největšího města ČR vyhradili solidní prostor.
"Můžu vám to říct naprosto přesně, je nás tu 138, a to se týká jenom městské policie," říká jeden z policistů. Na dotaz, jak dlouho se na mítink chystají, hned odpovídá: "To už se připravuje dobré dva dny."
"Takhle velkého nic nepamatuji," reaguje pak, když si má vzpomenout, kdy naposledy nějaká politická strana uspořádala v Ostavě takto velký mítink. "Má tady prý být až dvacet tisíc lidí, tak musíme být ve střehu."
Pivo za dvě koruny, klobása za devět
Sociální demokraté jakoby na chvíli vrátili čas do osmdesátých let minulého století. "Pivo je tady za dvě koruny, takže za dvacku se dá slušně opít," říká policista.
A nezůstává jen u piva. "Párek v rohlíku vedle stál dvacet korun. Ale klobása tady byla za devět," říká muž ve výtahu na věž ostravské radnice. "Podívejte se, jaké mám fleky na bundě, to je z té Paroubkovy klobásy," dodává.
Zajímá mě, jak chutná klobása za devět korun a pivo za dvě. "Chutná. Je to Braník, mají to ošetřené dobře. Ale z toho stejnak nezbohatneme," říká mi s úsměvem starší muž.
"Nakonec to budeme muset zaplatit všichni," dodává.
ČTĚTE TAKÉ:
Pivo za dvě koruny? Pouze na mítinku ČSSD
Na své si vedle pivařů a milovníků klobás přicházejí i děti. Je tu tradiční ledová "aréna" a stage, odkud se linou písně o šmoulech či jiných pohádkových postavách. Chlapci a děvčata si mohou zatančit nebo nechat si namalovat na tvář indiána. Samozřejmě zdarma.
Zatímco v oranžovém nafukovacím hradu poskakují ti nejmenší, opodál v balkónu pokuřují Vítězslav Jandák či Milan Urban.
A pro ty, pro které tu není nafukovací hrad ani pivo za dvě koruny, je tu "oživlý" Elvis Presley.
Zdravice, pauza a Scorpions
Odbyla devatenáctá hodina a na pódium postupně na vyzvání moderátora Luboše Xavera Veselého vystupují krajští lídři ČSSD. Ačkoli je Veselý vítá jako hostitele, provází je hlasitý pískot.
Oficiální video ČSSD ze zahájení akce s Jiřím Paroubkem
Jediní sociální demokraté, kteří se dočkají při nástupu potlesku, jsou ostravský primátor Petr Kajnar a zlatý hoch z Nagana Jiří Šlégr.
Lídr kandidátky ČSSD pro Moravskoslezský kraj, domácí Lubomír Zaorálek, se snaží publikum uklidnit. "Nebudu dlouho mluvit. (...) Dnes jsem tu proto, abychom se bavili, a zítra zase budeme dělat politiku."
"Tak už to neprotahujte," ozývá se z publika, které si postupně čím dál víc žádá nástup hlavních hvězd večera. Těmi nejsou lídři ČSSD, ale německá kapela Scorpions.
"Klaus Meine je můj výborný kamarád a skvělý člověk," zaznívá z videozdravice někdejšího německého kancléře Gerharda Schrödera.
Následuje ještě pauza a chvíli před tři čtvrtě na osm už je frontman kapely Scorpions Klaus Meine na scéně. U obří stage je plno, ale díky třem velkoplošným projekčním stěnám se dostává i na ty, co koncert sledují ze vzdáleného tramvajového ostrůvku.
Scorpions hrají hodinu a půl. Jeden ze svých největších hitů, Wind of Change, navzdory volebnímu heslu ČSSD "Změna a naděje" nezahrají. Ale zhruba pět tisíc lidí je spokojeno.
Urban ve Stodolní
Na vyčkání příjezdu vlaku se s kolegou - fotografem uchylujeme do nejmenovaného baru ve Stodolní ulici. A jaké je naše překvapení, když se v něm objeví i místopředseda ČSSD Milan Urban s neznámou blonďatou slečnou.
Uvolněný Urban v ležérní košili a mladé dívčí společnosti, jak ho z pozice stínového ministra průmyslu a obchodu z Prahy neznáme, odchází do přilehlého hotelu. A na Prokešově náměstí po mítinku ČSSD zbyly už jen kelímky piva, co stálo dvě koruny. Největší předvolební mítink ČSSD skončil.
Foto: Hans Štembera
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ondřej Leinert