Podle Klause nemohly prezidentské volby dopadnout jinak než vítězstvím Petra Pavla. A nesouhlasí s debatou o „totální prohře“ druhého kandidáta Andreje Babiše: „To, že Andrej Babiš při tom mediálním protiútoku sebral na sebe 42 procent, je úplně neuvěřitelný výsledek,“ řekl bývalý prezident.

K politické buducnosti Andreje Babiše dodává: „Myslím, že Andrej Babiš by se svými 42 procenty měl být naprosto nadšeny a spokojený. Nejsem přesvědčen, že by byl zlomený, nevidím mu do hlavy. Bylo velmi sporné, jestli se televizního klání týmu superstar měl vůbec zúčastnit, když bylo evidentní, že v takovém klání nemůže obstát, to musel vědět. Jestli výsledek 42 procent nechápe jako politický kapitál… Má hromadu podporovatelů, má na to, zůstat v politice a být dále viditelný,“ míní Klaus.

Pozornost budí „přítel po boku“, jak Petr Pavel nazval exdiplomata Petra Koláře, který sehrál zásadní roli v tom, aby Pavel kandidoval na prezidenta. Pavel otevřeně nyní říká, že je ochoten jeho radám v úřadu naslouchat. K tomu Klaus říká: „Já jsem jako prezident přítele po boku neměl. Z jednoho prostého důvodu; já jsem prezidentskou kancelář vždycky považoval za úřad a kancelář, ne za královský nebo císařský dvůr, kde jsou našeptávači, rádcové, neviditelné tváře, které dávají rozhodující rozumy vládci,“ poznamenal Václav Klaus.

Následně popsal, jaké má s kontroverzní osobou Petra Koláře své zkušenosti.

„Sám pana Koláře samozřejmě znám. Byl jedním z tvůrců onoho slavného ‚sarajevského atentátu‘ vůči mé osobě a v roli velvyslance ve Švédsku sehrál kolem toho nezanedbatelnou roli. To je věc jedna. Nicméně, já jsem mu relativně odpustil. A když byl náměstkem ministra zahraničí a velvyslancem v USA a velvyslancem v Rusku, tak jsem s ním nesčíslněkrát jednal. Zejména do Ameriky jezdil desetkrát za rok. Velvyslanec z povinnosti čeká na prezidenta na letišti, doprovodí vás do hotelu a ráno už je s vámi zase na snídani, pak vás zase odveze zpět na letiště. Prošel jsem s ním řadu dní. To je velmi schopný člověk, samozřejmě.

Musím říci, že je to člověk, u kterého jsem se – na rozdíl od mnoha jiných velvyslanců, když seděl vedle mne při jednáních a vzal si slovo – tak jsem se nechvěl hrůzou, co za nesmysl řekne. To říkám zcela jednoznačně. Že měl své superambice a superzájmy, a jaké byly jeho kontakty s dalšími přáteli po boku na celém světě, to už je věc jiná.“ pokračuje exprezident.

Klaus má za to, že Kolář lituje, že se hlavou státu nestal právě on, a stejně tak toho lituje i jeho partnerka Světlana Witowská: „Nicméně je naprosto evidentní, že sehrál nemalou roli při vzestupu nového prezidenta. Nyní o tom pořád mluví, připomíná svoji nezastupitelnou roli a říká nám všem, že kdyby nebylo jeho, tak Petr Pavel by se nikdy nestal prezidentem, to je naprosto evidentní, to z Kolářových vystoupení  tryská. Nedémonizuji ho, ale je naprosto jasné, že on si myslí, že by měl být skutečným prezidentem. Myslím, že víc a víc lituje toho, že to zahrál pro někoho jiného a myslím, že toho lituje i jeho dnešní partnerka paní Witowská, ta by také byla ráda první dámou,“ míní Klaus.

Že by Petr Kolář se svými vazbami na zahraniční elity byl „nebezpečný“, jak mnozí jeho kritici tvrdí, je pro Klause jen nálepkou: „To pro mě není výrok, to je nálepka,“ dodává. Ani slova, že Kolář je lobbistou a na Hradě bude pracovat pro určité zájmové skupiny, nepovažuje Klaus za nebezpečná: „Nemělo by to být nebezpečné, ale vedle prezidenta republiky by měli být opravdu úředníci, kteří to respektují jako úřad,“ říká Klaus.

Není dle jeho slov ani v pořádku, že z úst zvoleného prezidenta Petra Pavla zaznívají silná prohlášení před samotnou inaugurací 9. března. Je pro něj zneklidňující, že Pavel se sešel s šéfem BIS a krátce nato prohlásil, že Hrad je plný odposlechů.

„Prezident si má budovat úřad, seznamovat se s povinnostmi, které z toho plynou, a testovat své budoucí spolupracovníky. Teď není důvod, aby byl příliš hlasitý, příliš viditelný. Já jsem svodky BIS jako prezident nikdy nečetl, vždy jsem je odložil a řekl jsem, aby je vrátili zpět, nikdy tam nebylo nic zajímavého. Já tímto světem nežiji. Ve snu by mě nenapadlo volat šéfa BIS druhý den po svém zvolení, ani bych nevěděl, jak se jmenuje, chraň bůh, abych měl na něj telefonní číslo nebo že bych měl kolem sebe někoho, kdo na něj telefon znal. Nikdy jsem se netrápil odposlechy na Hradě. Jestli to trápí budoucího prezidenta, tak to mě zneklidňuje,“ podotkl bývalý prezident.

Odsoudil také Pavlovy telefonáty s ukrajinským prezidentem a s tchajwanskou prezidentkou bezprostředně po zvolení: „Já nechápu, že se mohlo stát, aby po svém zvolení hned volal se dvěma super kontroverzními oblastí současného světa, Ukrajinou a Tchaj-wanem. To určitě vypovídá něco o jisté ambiciózní netrpělivosti a nepočkání si na správnou chvíli,“ poznamenal Václav Klaus.