V čínské kulturní tradici se říká, že krize představuje také příležitost. Perfektní zhmotnění této pozoruhodné myšlenky máme nyní jako na dlani. „Je-li z něčeho patrná provázanost krize s příležitostí, tak právě z pandemie koronaviru. Stala se příležitostí pro kdekoho v našem křehkém a rozporuplném světě,“ připomíná Kopecký.

Zmiňuje například úsilí maďarského premiéra Viktora Orbána. „Toužil kdysi úzce spolupracovat s Čínou, stopnout parlament, řídit zemi dekrety a vojskem obsadit strategické firmy, to mluví za vše,“ píše. A dodává, že epidemie je snem mocných, umožňuje kontrolovat populaci, určit každému jeho místo, vést o každém podrobné registry informací.

Velké šance nabízí krize automaticky též propagandě. „Číňané přijali velkorysá lékařská opatření, na něž se Západ nezmohl. Zároveň v Číně odstartovala rozšířená výroba relevantního medicínského materiálu za nemalé peníze vyváženého do zahraničí v podobě jakési variace na ‚bratrskou pomoc‘ reprezentující dovnitř i vně Číny propagandistickou hru, v níž je zastírána vina tamějšího režimu na počátečním rychlém šíření infekce,“ zdůrazňuje Kopecký.

„Zároveň je tak předváděna údajná superiorita vlastního zřízení nad ostatními, méně dokonalými, jimž se přece sluší pomoci,“ pokračuje publicista a poukazuje na Írán, kde vliv nejlidnatější země světa očividně sílí, rovněž v souvislosti s tuhými americkými sankcemi.

Dostalo se také na země střední a východní Evropy, což může kromě dalšího souviset s faktem, že Čína byla loni Evropskou komisí prohlášena za „systémového rivala“.

Vedle skvělého byznysu se třeba v České republice hodí Číně vylepšit si image. „Překrýt kouzelným pláštíkem požadované veřejné vděčnosti našich politiků skandály kolem (mizení) podivných čínských poradců v blízkosti našich vrcholných představitelů. Anebo na arogantní urážky či výhrůžky stran našich oficiálních vztahů s Tchaj-wanem,“ míní publicista.

Závěrem nabízí ještě jeden čínský cíl. „Rozehrávání dlouhodobé hodnotové soutěže, zda je košer ‚ideál‘ systematického elektronického sledování a kádrování občanů,“ uzavírá Pavel P. Kopecký.