Už brzo ráno je tu hlava na hlavě, tisíce lidí sem jdou pěšky, jedou městskou dopravou nebo autem. Prodejci navážejí své zboží už po čtvrté hodině ranní a v šest je tu už jako ve dne – jen stěží projdete…

Od hadrů po příbory

„Kupte si oblečení, každý pátý kousek zdarma,“ nabízí přehršli oděvů, doslova kila naházená na dřevěné prkno, které se o víkendu stalo prodejním pultem. Vedle najdete tisíce příborů – sice každý jiný, ale svého zákazníka si také najde. Ráj tu mají i sběratelé – prodávají se tu třeba mlýnky na kafe anebo žehličky či svěráky, které už něco pamatují.

„Bulharské cukroví je bezva,“ hodnotí kolemjdoucí. „A ukrajinský taky. A balík za pár korun,“ konstatuje. To samé je u bulharských konzerv, které prý vydrží léta. Kupuje se olej, naložená zelenina – domácí i ta průmyslově zpracovaná a dovezená bulharskými dělníky do Plzně. A také salámy. A sýr – ovčí, kravský, balkánský, kozí. Pořádný kus za pár desítek korun. Anebo doma dělaný, který se tady prodává na váhu. Ukrajinci prodávají nejen uzeniny, ale i uzené maso, paštiky.

„S nějakým prošlým datem si neděláme starosti,“ usmívá se opálený muž. „To se všechno sní, a jak pak to chutná. To nejsou ty umělý barouny od nás. Bulharská masová konzerva, to je žrádýlko…“

Bulharské konzervy na plzeňské burze

Balkán v Plzni

Je to opravdu „mišmaš“, jak trefně poznamenává jeden z prodejců. Knihy, CD, DVD a u toho nože, sekerky, starý hever, desítky mobilů, pravděpodobně nefunkčních, naházené v malé vaničce.

Stojí se fronta na třešně, které jsou za 160 korun, takže ještě dražší než v obchodě. Ale to lidem nevadí – prý je to od pěstitelů a ty je třeba podporovat. Pravda je, že se jedná o maďarské, bulharské nebo srbské ovoce.

Tím vším si můžete zcela zařídit nebo „zaneřádit“, jak říká jeden z prodejců, celý byt, domek, stodolu. „To je prostě Balkán,“ žasne mladší žena, která tady nebyla pár let.

Levná drogerie dovezená z Německa je hned na začátku areálu, při vstupu, za který se mimochodem dá pouhá dvacka. Značkové prací prášky a gely, zubní vody a pasty, vše alespoň o třetinu levnější. A doba použitelnosti minimálně půl roku nebo i více.

Dvacka jako zlatka?

Někoho zase berou vzduchovky, nože, jiný si prohlíží boty, které jsou tu jak značkové za pár set korun, tak obyčejné plážové „ťapky“ za dvacku. Mimochodem, dvacetikoruna tady ještě něco znamená.

Jak poznáte českého důchodce? „Nesmlouvá, bere, co je levné,“ hodnotí další prodejce. „Ukrajinci jsou tady ti nóbl, navonění a v nových značkových věcech. Povětšinou mladí a středního věku. A pak ti, co tady dělají už léta, ti jsou evidentně chudší, a proto taky berou jen to nejlevnější.“ Do toho srocení lidí samozřejmě zapadnou i Rumuni, Moldavané, kteří v Plzni pracují ať již legálně nebo pololegálně na stavbách či v montovnách. Těm moc nevyhovuje naše těžká česká strava, a tak vyhledávají konzervy z Balkánu. V poněkud improvizovaných podmínkách se tu dá i občerstvit, tradiční je šašlik z opravdového berana. Je pravda, že jste pak od ohně načichlí zvláštním, pro Středoevropany nikoliv typickým, spíše naopak odpudivým odérem. Ale kde jinde si jej dáte? Na špejli za 130 korun. A klobása za 70. „... to se už pomalu nevidí,“ hodnotí jeden důchodce, který si přivstal a na sedmou už tady byl. A bloudit mezi stoly, stánky bude určitě až do poledne.

A návštěvníci v nekonečném hadu dále krouží a procházejí mezi prodejci. Tu si prohlédnou několik jízdních kol, tady zase zkusí tmavé brýle a jinde se prohrabají starými knížkami, obrazy, grafickými listy, časopisy a dalším a dalším zbožím.

„Už to ale není, co to bývalo,“ říká jeden z tradičních prodejců, který tady nemůže chybět. Dříve lidi brali jak zběsilí, ale teď už si vybírají. Našinci i Ukrajinci, všichni už přece jen šetří. Nebo si koupí levnější věc a pohrdnou nějakou značkou.

Chcete-li potvrzení, občas se na vás zamračí, pravidlo „bez papíru“ tady frčí ještě od devadesátek. To krátce začaly takovéto trhy, nebo ještě lépe řečeno burza, na Štruncových sadech, v blízkosti ještě tehdy nezrekonstruovaného a nerozšířeného fotbalového stadionu. Pak se tento potulný „cirkus“ přesunul na Slovany, kde je už určitě čtvrt století. Možná že nebude dlouho. Mnohým radním je trnem v oku. Developeři by si zajisté smlsli na tomto kousku země v blízkosti sportovišť. Přímo naproti je jedna z poměrně drsných plzeňských ubytoven. A o kousek dále Penny, které určitě nemá tak nízké ceny jako zdejší „burza“.

„Dávám tady tomu rok dva a bude konec. Lidi se přesunou někam na pole, u vesnice, jako je tomu třeba na Nepomucku nebo Pardubicku. Jenže tam bez auta nemáte šanci..,“ hodnotí prodejce. „Ona to není žádná láce. Naskladnit, přivézt to sem, rozbalit a pak zase sbalit, dát do skladu, spočítat tržbu, podívat se, co došlo a čeho je víc a zasluhuje si menší cenu. Mladý to už dělat nebudou. Pro ty je to tu eklhaft. Možná že to přeberou Ukrajinci. To by byla jediná spása tohohle kšeftu…“