Největším maloobchodním řetězcem v tuzemsku je podle dosažených tržeb v účetním roce 2021-22 Lidl, který provozuje v Česku více než 300 prodejen. Až donedávna však neměl kdo hájit práva a zájmy jejich zaměstnanců. Když k tomu vznikem nové odborové organizace mělo dojít, české vedení německého řetězce to nevzalo v potaz. V zákonu č. 2/1991 Sb. o kolektivním vyjednávání se píše, že kolektivní vyjednávání je zahájeno písemným návrhem jedné strany k uzavření kolektivní smlouvy. Strana, která návrh obdržela, je povinna písemně odpovědět nejpozději do 7 pracovních dnů. To se však v tomto případě nestalo. „My jsme 8. června předali vedení Lidlu návrh kolektivní smlouvy a Lidl měl podle zákona odpovědět. Ale celou dobu se nic nedělo,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek.

Až zhruba před dvěma týdny se přes datovou schránku ozvala advokátní kancelář, která ASO oznámila, že bude zastupovat Lidl a že pošle plnou moc. „Do dneška plná moc nepřišla, tak se divím, co to je za pofidérní právní kancelář, že může tímto způsobem jednat. Pak ještě po mém rozhovoru do médií přišel přes datovou schránku další přípis, jímž mě vyzývají, abych se omluvil a vyhrožují mi soudem. Vnímám to celé jako absolutní nedodržování zákona a jsem zvědav, jakým způsobem si s tím poradí ministerstvo práce a sociálních věcí, protože jsme v této věci oslovili i pana ministra Jurečku,“ informuje odborový šéf.

Zaměstnanci jsou jenom čísla, která lze kdykoli vyhodit

Českou veřejnost pozlobil Lidl hned při svém vstupu na místní trh v letech 2002-3, když při výstavbě prvních prodejen na našem území došlo k pokácení více než stovky stromů, a to proto, že zakrývaly výhled na prodejnu nebo reklamní poutače. Přitom se v některých případech jednalo o stromy, k jejichž pokácení se Lidl neúspěšně pokusil získat povolení. Přibližně v té době, konkrétně v roce 2004, získal Lidl v Německu anticenu Big Brother Award v oblasti přístupu k zaměstnancům. Řetězec údajně nechával monitorovat pohyb zaměstnanců na prodejně, sledovat, kolik času tráví na záchodě nebo kontrolovat obsah jejich tašek. O čtyři roky později se kontroverze opakovala, když týdeník Stern přišel s tvrzením, že si Lidl o zaměstnancích vede podrobné záznamy včetně detailů z jejich osobního života, a pořizuje kamerové záznamy bez jejich vědomí.

Asociace samostatných odborů s řetězcem až do letošního roku žádné zkušenosti neměla. „Lidl celou dobu, co je na českém trhu, totiž neměl žádné odborové organizace. První vznikla až letos. A pokud se nám ozvali jednotliví zaměstnanci Lidlu, tak si stěžovali na špatné zacházení. Ale to nechci rozebírat, protože když u toho nejste a neslyšíte i protistranu, tak je nesprávné a netaktické toto posuzovat. Tím, že vznikla odborová organizace a hlásí se další, jsme zvedli hlavu a nenechali jsme si od vedení všechno líbit. Protože pro vedení, jak nám bylo ústy několika zaměstnanců sděleno, jsou oni jenom čísla, a ta je možné vyhodit, kdykoli si vedení Lidlu vzpomene,“ upozorňuje Bohumír Dufek na poznatky, které ASO od zaměstnanců získalo.

Supermarkety si myslely, že si mohou dovolit úplně vše

Ostatně valné pověsti se v tomto směru netěšil zpočátku prakticky žádný zahraniční řetězec. „V České republice si supermarkety jeden čas – a podotýkám, že se to hodně zlepšilo – myslely, že si vůči zaměstnancům můžou dovolit úplně všechno. No a poslední takový ostrůvek, který si to myslí pořád, je právě Lidl. Žádná kolektivní jednání nejsou jednoduchá, naopak jsou složitá, ale přesto konstatuji, že jak v Penny, tak v Bille pravidelně uzavíráme kolektivní smlouvy. Samozřejmě je to otázka úrovně, názorů na tyto smlouvy a tak dále, ale jsou uzavřeny kolektivní smlouvy, což znamená, že je dodržován zákon o kolektivním vyjednávání a funguje to. V Lidlu si myslí, že když budou likvidovat odborové organizace, tak tím management získá určitou výhodu. Ale já jsem přesvědčen, že se to proti němu nakonec obrátí a bude litovat toho, že kolektivně nevyjednával,“ míní předseda Asociace samostatných odborů.