„Před každými důležitějšími volbami nebo volbami, o kterých si myslíme, že budou důležité, se vytahuje problém sudetoněmeckých zemských mančaftů, družin. A často to vypadá, jako kdyby to někdo dělal záměrně,“ všímá si Zbořil, že výroční setkání Sudetenlandsmanšaftu, vystoupení exministra Hermana a hlavně jeho fotka s Berndem Posseltem způsobily větší zájem než kdykoliv předtím.

„Oni si pánové zřejmě neuvědomili svoji vizuální atraktivnost a to, že i kdyby tam mluvili jako svatý Jan Zlatoústý, tak přece jenom oba dva symbolizují určitý politický trend, který může být pro střední Evropu nepřijatelný,“ podotýká.

S tím podle něj souvisí také to neustálé „letní omílání“ českými obdivovateli tohoto způsobu politiky, mezi něž patří významné osobnosti bývalé vlády, bývalý předseda Senátu a další a další lidé, kteří svými jazykovými stereotypy připomínají, zřejmě podle nich, nezapomenutelnou minulost.

Celý rozhovor ZDE

Tak se podle Zbořila objevuje neustále problém daný jazykově, tím, že mluvíme stále o „sudetských Němcích“.  „Přeci to byl politický pojem objevený a politicky atraktivní až od vzniku Sudetendeutsche Heimatfront v roce 1932–1933 a potom Sudetoněmecké strany, nejen Konrádem Henleinem, ale i samotným Adolfem Hitlerem, kterému ale šlo, nebo dnes by někomu mělo jít, také o to, když už používáme přívlastek ‚sudetoněmecký‘, tak by mělo jít nejenom o sudetské Němce, ale i o ‚sudetské Rakušany‘. Ti lidé, kteří to spojují do jednoho pojmu, jako kdyby říkali, že jsou stoupenci myšlenky velkoněmecké, kterou Adolf Hitler propagoval a skutečně uskutečnil anšlusem Rakouska v roce 1938,“ připomíná.

„Součástí českého státu od nepaměti byly díky přírodním hranicím pohraniční oblasti, které obývali lidé, kteří mluvili někdy i různými jazyky a dialekty, které si byly někdy nepodobné, když šlo o severovýchodní, severozápadní Čechy, myslel jsem tím Slezsko ještě před jeho ztrátou, kterou zavinila Marie Terezie, ale také na jihu Moravy a na jihu Čech.

Ti lidé přeci nebyli jenom Němci, to nebyli Die Deutschen, to byli obyvatelé Bavorska, Dalimil je nazývá Bavoříci, Sasíci, Durynkové, Švábové, obyvatelé ještě dnes německých spolkových zemí, ale také spolkových zemí Rakouska. Žili v zemích, které byly součástí domu habsburského, a tak musíme být trošku opatrní, když v té letní pauze uvažování o geopolitických otázkách si všímáme jenom toho, co se nám zdá okamžitě vzrušující, ale co během několika, dvou tří měsíců může být úplně mimo kontext evropské, středoevropské a české politiky,“ uzavírá Zdeněk Zbořil.