V diskusním panelu před několika stovkami přítomných nejdříve pohovořil autor řady filozofických knih Alexandr Tomský.

„Člověk patří k savcům, kteří jsou jak známo stádní, vytvářejí nějakou skupinu. Společenství, které je širší než kmen nebo rodina, se musí opírat o nějakou mytologii, kult, případně náboženství anebo přinejmenším svou nějak chápanou národnost. Je to věc naprosto přirozená, jinak bychom všichni žili v nějakých malých chaotických kmenech ve společnosti, která by nemohla fungovat,“ uvedl v úvodu host. „Pro širší společnost musíme tedy mít nějakou vazbu, souručenství, které umožňuje civilizační způsob života. Všimněte si, že až na tu naši nešťastnou Evropskou unii a její tlaky proti národním státům všechny státy na světě mají svůj národní stát. Po roce 1945 všude vznikly národní státy a přes snahy EU přinutit Jihoameričany, kteří mají společnou španělštinu, aby si vytvořili svůj stát, tak se nic takového nepovedlo a k něčemu takovému nikdy nedojde.“

„Národní státy, to je něco nanejvýš přirozeného, a existují od třicetileté války, Vestfálského míru, od roku 1648. Jsou jakousi náboženskou obcí v sekulárním slova smyslu. Je to společenství našinců, kolonistů, kteří se tu usadili a mají tady svaté hranice a v nich může fungovat to nejcennější, co v této společnosti funguje, a to je vzájemná důvěra vůči cizím lidem,“ konstatoval Tomský.

Hledá se první oběť

Své si pak řekl docent Konvička: „Když si přečtete můj první blog, který je samozřejmě smazán a museli byste jej hledat v nějakém elektronickém pekle nebo nebi, tak se jmenoval Je odmítání islámu rasistické? A říkal, že není. A v podstatě celou dobu jsem psal o tom, že je tu nebezpečná ideologie a my se jí musíme postavit kvůli svobodě. A mimo jiné i kvůli svobodě těch pošuků, kteří nyní poskakují a exhibují po Praze…,“ uvedl řečník a měl na mysli Gay Pride v hlavním městě. „Konzervativní sedlák tady z Příčov, který je věrný své ženě, řádně vychovává své děti, chodí do práce a v neděli do kostela, by měl s islámskou Evropou menší problém než velkoměstský liberál. To je ta ohrožená skupina, a já jsem chtěl chránit ty velkoměstské liberály, protože prostě nejsem konzervativní sedlák. Ale nepodařilo se. Mytologie je plná toho, že adresát nepochopí posla a snaží se jej umlčet.“

Loajální patrioti

Do diskuse se poté zapojil spisovatel Benjamin Kuras: „Až donedávna jsem měl takový vlastenecký mindrák. Já jsem vlastencem více než jednoho státu, podobně jako pan Tomský, neboť jsme také občané a máme loajalitu k více než jednomu státu. Ten pocit viny nebo nedostatečnosti ze mě vyléčil Roger Scruton v nedávné knížce, kde sám o sobě říká, že sice sám o sobě je britským patriotem – patriot je takové trochu noblesnější slovo než slovo vlastenec, a když jezdil jako študák na motorce po francouzských vinicích od vinohradu k vinohradu, tak se stal také francouzským patriotem. Ale stal se také českým patriotem, když tady vyučoval. Já jsem si to spočítal a on má tři vlastenectví a já mám čtyři, já jej přetrumfnul. Mám emoční vztah ke čtyřem zemím,“ vyznal se Kuras. „Dívám se na to jako na vztah k ženám – Česko je moje matka, Izrael je moje ségra, ačkoliv se s ní moc nevídám, Británie je moje žena a Itálie je moje milenka. Tyto kultury se ve mně pomalu sjednocují v něco, co v Česku možná chybí. Připomínám si Masarykův citát, že člověk získá patřičný vztah ke své rodné zemi teprve, když žil v několika jiných zemích a naučil se jiné jazyky. Dospěl jsem k závěru, že hlavním kořenem všech našich civilizačních nesnází je, že na Západě, ale i všude jinde jsme ztratili smysl pro rozeznávání dobra od zla.“

Přežít – a ne nežít!

Kandidát do Rady ČTK, publicista a pro mnohé konspirátor Michal Semín k tomu doplnil, že existuje pud sebezáchovy, „… a ten platí jak na úrovni jednotlivého lidského života, tak i druhu. Pud přežít, uchovat a zachránit si život. Sobě, ale i příštím generacím. Proto se – i když nedostatečně – rozmnožujeme a plodíme, i když oproti jiným kulturám a civilizacím méně, přesto tady ten pud je a vyjadřuje vůli uchovat náš živočišný druh. Biologický determinismus vylučuje svobodu. Pokud lidská činnost, projevy života, nevychází ze svobody, ale z biologicky založené nutnosti, pak nepodléhají morálnímu soudu. Potom o tomto jednání nemůžeme hovořit jako o dobrém nebo zlém. Když je někdo vlastencem, tak takový člověk nemůže být vystaven nějaké pochvale a totéž platí opačně, tak kdo vlastencem není, nebo je dokonce vlastizrádcem, tak takový člověk nemůže být vystaven ani odsouzení. Biologický výklad vlastenectví nám znemožňuje klást na člověka morální nárok milovat svou vlast a bránit ji před jinými.“

Jediné smysluplné pojetí lásky k vlasti je podle Semína etické. „Svou vlast máme v úctě, milujeme ji, jsme ochotni jí sloužit, bránit ji, protože jsme jejími dlužníky. Protože je to spravedlivé, správné. Staří scholastikové zahrnovali lásku k vlasti pod pietas, tedy zbožnou úctu, kdy se snoubí spravedlnost s láskou. Vždy vykládali vlastenectví v souvislosti se čtvrtým božím přikázáním – cti otce svého a matku svou.“

Mít, či nemít – rád

„Tak jako máme povinnosti ke svým rodičům, kteří jsou do smrti nesplatitelné, protože nikdy jim nemůžeme vrátit to, co nám dali do vínku – počínaje životem a všemi možnými dobry s tím životem spojenými, podobně je to tak i s naší vlastí, kulturou, jazykem. Vůči tomu máme povinnost. Láska k vlasti jako k bližnímu je přirozeně odstupňovaná. Ty, kteří jsou k nám blíž, milujeme intenzivněji, protože s nimi máme více společného. Potýkáme se dnes se sekulárním humanismem, který dnes dominuje v současné ideologické válce, miluje na prvním místě abstraktní lidstvo. Ale všimněme si, že takoví lidé zpravidla nemilují ty, kdo jsou mu nejblíže,“ konstatoval Semín.

Tomský to pak krátce glosoval slovy. „My Češi máme ve zvyku všechno složitě vysvětlovat. Já si vzpomínám na svého profesora etiky na fakultě v Británii, který to vyjádřil jednou větou: Etika začíná tam, kde končí biologie.“

Norsko má na vše, tedy i na stát uprchlíků uvnitř vlastní země

Benjamin Kuras pak předložil zdrcující informaci o myšlení lidí z bohatých států: „Tuto etiku přivedl třiatřicetiletý norský politolog Angels z univerzity v Oslu v roce 2013, který byl pokládán za špičkového odborníka na specializaci zvanou územní správa. Ve své doktorské dizertaci přišel s tímto vědeckým – politologie je prý věda – poznatkem: Uprchlíci by měli mít právo založit si vlastní stát na svrchovaném norském území, protože narodit se Norem je jako desetkrát vyhrát v loterii. Šťastná náhoda by neměla být odměňována a lidé by měli být klasifikováni podle činů a ne genů. Všichni lidé bez rozdílu místa narození nebo původu by ideálně měli mít stejnou příležitost vytvářet pro sebe dobré a smysluplné životy. Pokud pro to území neexistuje žádný platný morální argument, pak Norové nemají právo rozhodovat, kdo se k nim nastěhuje. Uzavřít hranice uprchlíkům by byla morálně nepřípustná obrana naší šťastné náhody. Jejich základní lidské právo převažuje nad naším právem žít si, jak žijeme,“ šokoval přítomné světově uznávaný dramatik a spisovatel.