„Podle protokolu zazní hymny vítězných mocností, které tady mají zástupce,“ uvedl spíkr. „Není to snaha o přepisování dějin, jsme na demarkační linii a víme, které armády se tady potkaly. Tady odsud nikdy nezmizí busty Rybalka ani T34.“ Tím byla vysvětlena absence vlajky Ruské federace a také zazněly pouze dvě hymny – česká a americká, bez Francie a Velké Británie a „pochopitelně“ i Ruska, na rozdíl od minulých let. Přítomní vzdali poctu všem vojákům, „ať bojovali pod jakýmkoliv praporem“.

Vše proti válce

Starosta města Rokycany Tomáš Rada (Rokycanští Patrioti) uvedl na začátek pietního aktu následující: „Válka začala pro Evropu dvěma událostmi – napadením Sovětského svazu německou armádou v červnu 1941 a vyloděním Spojenců v Normandii v červnu 1944. Obě fronty – východní i západní – se poprvé setkaly zde u nás. Rokycany byly osvobozeny 7. května 1945, kdy do města přijeli poprvé vojáci armády Spojených států. Následně 9. května 1945 v dopoledních hodinách dorazili do Borku tankisté Rudé armády. Obě armády se setkaly ve východní části Rokycan. Na tomto místě byl v roce 1996 vybudován pomník na demarkační linii, aby tuto pro Evropu významnou událost trvale připomínal. Doufám, že my všichni uděláme vše pro to, aby již nikdy nedošlo k opakování takovéto tragédie a společnými silami zamezíme válkám a masovým zločinům páchaným po celém světě.“

Martin Baxa. (foto: Václav Fiala)

Příběhy obyčejných lidí

Dalším řečníkem byl ministr kultury, bývalý plzeňský primátor Martin Baxa: „Chtěl bych moc poděkovat svému kamarádovi Janu Šaškovi, který mi říkal, že zdejší pietní akt v Muzeu na demarkační linii je nádherný, a opravdu se to tak naplňuje. Chtěl bych poděkovat panu starostovi, který vzpomněl americké válečné veterány, kteří byli nedílnou součástí oslav osvobození v našem městě. Jako primátor města Plzně jsem měl ještě čest se s nimi osobně potkat. Čas je neúprosný, už tady v západních Čechách mezi námi nejsou a o to víc si cením, že si tady v tak hojném počtu na ně vzpomínáme.

S městem Rokycany mám spojený jiný příběh a nyní je poprvé příležitost, abych o něm hovořil, a to je příběh železničáře Václava Stehlíka. Pokud mluvíme o době druhé světové války jako o době temna, kdy vládl zrůdný nacistický režim, tak je moc důležité připomenout ty, kteří se mu dokázali v beznadějné situaci postavit. V roce 1941 bylo nacistické Německo na vrcholu svých sil a své moci a každý, kdo se rozhodl proti němu postavit, věděl, že fakticky podepisuje rozsudek smrti. A právě tady v Rokycanech to byl Václav Stehlík, obyčejný železničář, který když na jeho dveře zaklepali Gabčík s Kubišem v temný prosincový den roku 1941, tak nezaváhal a poskytl jim pomoc a podporu v klíčový moment, kdy seskočili sem do Protektorátu s mimořádnou vojenskou misí, kterou se jim i díky lidem, jako byl Václav Stehlík, podařilo naplnit a provést vojenskou operaci, útok na Reinharda Heydricha, který patřil k nejvýznamnějším svého druhu v celé Evropě. Dnešní květnová příležitost, kdy se vracíme k roku 1945, je také příležitost vzpomenout na tyto hrdiny, jako byl Václav Stehlík,“ konstatoval Baxa.

„Na závěr bych chtěl poděkovat Armádě ČR, jež navázala na naše hrdiny, kteří věrně sloužili ve svobodné době na zahraničních misích. Jsme pevnou a významnou součástí Severoatlantické aliance a mezi těmi, kteří bojují za hodnoty svobody a demokracie, ať již tady přímo v Česku kvalitní přípravou a podporou, nebo v misích za hranicemi. Druhé poděkování patří Československé obci legionářské. Legionáři stáli u toho, že vůbec mohla vzniknout naše svobodná a demokratická Československá republika. Byli ochotni se za první světové války postavit na tu správnou stranu. Třetí osobní poděkování patří panu Františku Kochovi, který provozuje zdejší muzeum.“

Ukázka dobové techniky. (foto: Václav Fiala)

Senátor Pavel Karpíšek připomněl 80 let ode dne, kdy se Spojenci vylodili v Normandii. „A téměř po jedenácti měsících postupu Evropou dorazili na Rokycansko a demarkační linii. Byla to nejhrůznější válka v dějinách lidstva. Přinesli do Evropy na řadu desetiletí mír a do velké části také svobodu a demokracii. Bohužel, nepoučeni historií, musíme i dnes konstatovat, že Evropa není bez válečného konfliktu. A já bych chtěl právě symbolicky vyslovit přání, aby válečný konflikt byl co nejdříve ukončen a stejně jako před necelými 80 lety, aby byl agresor poražen a podle mezinárodního práva také potrestán, abychom si mohli vždy připomínat jejich odvahu,“ konstatoval senátor Karpíšek.

Už nás nikdo nerozdělí

Vojenský atašé plk. Jakub Andrews poté česky řekl: „S pokorou a vděčností tady dnes před vámi zastupuji Spojené státy americké, abychom si připomněli osvobození vašeho krásného kraje ke konci druhé světové války. Shromáždili jsme se, abychom vzdali hold odvážným spojeneckým vojákům včetně těch ze Spojených států. Připomínáme si velké oběti, které přinesli. V mnoha případech to byla oběť nejvyšší. Aby zajistili naše cenné hodnoty, svobodu a demokracii. Jsme vděčni, že jejich památka je stále živá. Před 79 lety náš sdílený závazek svobodě a spravedlnosti překročil hranice a sjednotil nás proti tyranii a útlaku. I když nedlouho potom byly naše země rozděleny tehdy železnou oponou, jsem vděčný, že vzpomínka na naše společné oběti přetrvala.

Připomínáme si nejen oběti minulosti, ale letos také významný milník – 25. výročí vstupu České republiky do NATO. Tento historický úspěch podtrhuje jak hloubku našeho přátelství, tak zásadní význam naší spolupráce a závazků společně chránit naše hodnoty. Brutalita, k níž denně dochází v probíhající útočné válce na východě Ukrajiny, nám připomíná, co je pro naše země v sázce. Stejně jako před 79 lety zajistit vítězství nad autoritářstvím. Musíme nyní zůstat v jednotě na podporu Ukrajiny proti stejným hrozbám.“

Oslavy pak pokračovaly až do večerních hodin – nechyběly ukázky bojů, malá přehlídka nebo programy pro děti, kterých tu bylo v doprovodu rodičů velké množství.