„Ti lidé byli prověřeni i našimi tajnými službami, aby se vyloučilo bezpečnostní riziko. Nicméně přiznávám, že v některých dalších věcech, při jednáních v místě, jsme byli závislí na našem iráckém spolupracovníkovi Salmánu Husajnovi,“ objasnil Drápal, proč při jednáních o přesunech křesťanských Iráčanů do České republiky Nadačnímu fondu pravděpodobně o konkrétních lidech chyběly úplné informace.

Pravdou je, že „ta první parta, která přišla z uprchlického tábora v Libanonu do Okrouhlíku, skutečně zřejmě nebyla tou nejpotřebnější, nicméně ti lidé splňovali kritéria“, reagoval Drápal na poznámku o tom, že zmínění křesťané mají skoro všichni minimálně středoškolské vzdělání. Někteří lidé z té skupiny údajně ve svých zemích přišli o velký majetek. „Ředitel školy, který byl hodně slyšet, měl doma dvoupatrový dům s bazénem a myslím, že se všemi ztrátami se vnitřně nevyrovnal,“ vysvětloval Drápal důvody pro chování uprchlíků.

V rozhovoru také nastínil domněnku o tom, že o cestě do Německa nerozhodovali Iráčané sami. „Někdo jim musel napsat dopis na ministerstvo vnitra, v němž se zřekli azylu a požádali o vrácení pasů. Někdo jim musel domluvit autobus,“ zmínil.

Skutečnost, že uprchlíky Německo neodmítlo, hodnotí Drápal pozitivně, a to zejména kvůli dětem z jejich řad. Na druhou stranu dodal, že „pokud je tam skutečně přijmou, může naše vláda právem říkat, že Německo neplní dohody. Kdyby je plnilo, muselo by migranty vrátit“, poznamenal.