Vypravili jsme se na konec republiky, i do Alžbětína, odkud je jen pár metrů do bavorské Železné Rudy a Svobodného státu Bavorsko. A bylo to vskutku smutné podívání.

Najdi viníka

Na cestě z Klatov do Železné Rudy jsme potkali tak dvě auta s německou poznávací značkou. A kdo ví, jestli to nebyli Češi, pracující v SRN. Takový stav málokdo pamatuje. I v dobách hluboké totality zde jezdilo více aut z NSR.

Smutná cesta do Bavor. Foto: Václav Fiala

Slunce, které tu svítí, přilákalo do okolí pár Čechů. „Dole“ v městě karafiátů, a samozřejmě i v Plzni, je mlha vpravdě merlinská, ale tady je jasno a „frišno“. Pár aut na parkovišti, většinou s plzeňskou poznávací značkou, sem vyvezlo děti a také sebe na čerstvý „luft“. V dálce se celému tomuto prazvláštnímu jevu jako by vysmívá Velký Javor, který císařovna Marie Terezie prodala Němcům, protože ji tehdy tato dominanta nepřipadala nijak zajímavá a pro mocnářství důležitá. Dnes je to místo, kde spadne více sněhu než na celém Železnorudsku včetně Špičáku dohromady. Na samém vrcholu Velkého Javoru stojí zařízení pro dozor nad leteckým provozem a od dob studené války tady vždy bylo zařízení pro odposlechy. Je-li dál, těžko říci, každopádně nyní by Spolkový úřad pro ochranu ústavy slyšel ve sluchátkách povětšinou vietnamštinu a pak možná jadrné klení místních hoteliérů.

Hle – lidé!

„Vzali jsme děti alespoň na boby,“ říká pan Jaroslav u navezeného sněhového jazyku na místní sjezdovce. Srážka dětí tady opravdu nehrozí, řeklo by se, že je jich tu jako do mariáše. A i když pokřikují, poodstoupíte-li, neslyšíte skoro nic. Jen to podivné, mnohdy až mrazivé ticho.

Místní sjezdovka. Foto: Václav Fiala

Pro řadu Němců jsme nyní „šmucig“, prolezlí koronavirem. Co jsme pro Holanďany, to opravdu momentálně nevím, protože od jara letošního roku jich k nám dojela ani ne desetina. A nyní Němci, Holanďané, Belgičané – všichni mají lockdown. Jen Češi mají jakousi parodii na něj, ale tím nepřitáhnou nějaké turisty. Už netáhnou ani nekolkované cigarety, bytelná ptačí krmítka snad pro mořské supy a orly či skleněné koule, co se nabízí na tržištích při silnici. Co mají prodejci dělat? Tak otevřou a čekají na zázrak. Který však nepřichází. Kasino nikoho nerajcuje, erotické služby jsou passé. Konec světa, řekl by náš minulý prezident.

Tržiště bez zákazníků. Foto: Václav Fiala

Opuštěné Casino. Foto: Václav Fiala

Na začátku migrační krize sem občas zavítali uprchlíci pro nějaký alkohol nebo kuřivo. Teď nemohou. Ale povětšinou jsou již přesunuti do vnitrozemí a větších měst. Takže i o těch pár euro alžbětinské a železnorudské tržiště přišly. A výhled je mrzutý. Lépe asi už opravdu bylo. Začátek roku se dvěma otazníky, jaro s jedním…