Během první vlny epidemie Dejdar propůjčil svou tvář novému baru DayDee’S na pražské náplavce. „Hledal se nápad, jak originálně zařídit podzemní ‚báreček‘. Dopadlo to tak, že nese mé jméno a jsou v něm i mé osobní věci. Občas tam děláme i nějaké akce, ale je to spíš zábava než cokoliv jiného. V zásadě jsme nevěděli, do čeho jdeme, a nevíme to dosud,“ naznačil herec, že doba je nejistá.

Stejně tak nejisté je to v současně době i s herectvím. „Bohužel. Je to úplně stejné! Obě odvětví, která jsou naprosto ohrožená!“ podotkl Dejdar.

V naváznosti na to vyvrátil mylné představy, že by umělci měli finanční rezervy. „Je hromada lidí, kteří žijí od výplaty k výplatě. Kdyby někdo věděl, jaká je divadelní mzda, tak by za to nejspíš pracovat nešel,“ přiblížil, že jsou v tom víkendy, svátky, v divadle jsou dopoledne, odpoledne, večer, do noci a gáže jsou podprůměrné.

Platy divadelníků odpovídají prý těm, které pobírají uklízečky. „Ty tarify, podle nichž jsme vypláceni, jsou staré snad třicet let. Jsme ve stejné platové kategorii jako uklízečky, přestože všichni máme vysokou školu a máme za sebou desítky let praxe. Hned tak někdo by to dělat nechtěl,“ dodal Dejdar v rozhovoru pro iDNES.cz.

Aby se umělci uživili, věnují se více aktivitám najednou. „Samozřejmě. Pak jsou tu ‚melouchy‘, které každý dělá. Musíme je mít, abychom se uživili. Zaplať pánbůh za všechny seriály, které se ještě točí a kterých je poměrně hodně, takže se dostane i na lidi mimo pražská divadla. Dřív to tak nebývalo…,“ doplnil herec.

Znepokojuje jej proto, že se stále někdo snaží poštvávat lidi proti umělcům. „Bylo by dobré, kdyby také někdo pojmenoval druhou stránku umělecké profese. Štvát lidi proti umělecké sféře, to tu bylo už za bolševika. Myslím si, že kdyby si to někteří v rámci ‚Výměny profesí‘ na týden vyzkoušeli, mnozí by nejspíš ve svých soudech prohlédli. Názor typu ‚ať se jdou herci pást‘ je trochu primitivní soud,“ uzavřel herec Martin Dejdar.