Debata, kterou uspořádala Nadace železné opony, se týkala aktuální situace v mezinárodních smlouvách. Přišla si to vyslechnout stovka posluchačů, především staršího data narození.

Krize značně nebezpečná…

„Myslím, že ta nejzásadnější krize, alespoň z mého pohledu, je krize hodnot. Když slyším ty debaty o tom, jestli v květnu 1945 došlo k osvobození nebo k okupaci Československa, tak mi opravdu vstávají vlasy hrůzou na hlavě a myslím, že ta debata je zcela mimo reálný svět a vůbec by se neměla objevovat,“ uvedl na začátek svého vystoupení emotivně Jindrák.

V současné době se nacházíme v krizi multilaterální politiky, kdy se oslabují instituce a mechanismy, které zde pracně vznikaly v době zejména po velkých světových konfliktech. „Měly nastavit svět na nové fungování, upravit to a také se to podařilo – mluvme zejména o OSN, ale mluvme i o EU a NATO. To je dnes největší problém, že některé věci fungovaly po válce nebo v EU v nějaké době a dnes přestávají fungovat. Dostáváme se do situace, která vyžaduje neodkladná řešení, protože jinak se ten multilaterální systém zhroutí pod rukama,“ pokračoval bývalý velvyslanec.

To má celou řadu důvodů. „Já v současné době velmi kriticky hodnotím kroky administrativy Spojených států, respektive prezidenta Trumpa. Ten vyvoláváním obchodních válek, a nebudu hodnotit, jestli to je či není namístě, nejsem odborník na čínsko-americký obchod... Ale na druhou stranu si myslím, že jeho politika, kdy dotlačí státy k nějakému bilaterálnímu řešení, třeba k dohodám o volném obchodu s Kanadou nebo s Mexikem, to samozřejmě může vést k nějakému úspěchu. Na druhé straně rozbíjí systém, který zde byl budován dlouhá léta, a není to jen otázka jedné americké administrativy, ale jsou to věci, které přímo postihují i Českou republiku. Nejvíce mne trápí oslabování role OSN, která vznikala v nějakém kontextu a v určitých regionech světa pořád hraje ještě velkou roli. Ale troufám si říci, že některé státy, zejména z evropského prostoru, začínají pomalu přehlížet OSN v tom smyslu, že se hledají nějaké regionální koncepty a skupiny.“

Úsměv nestačí

V zahraniční politice platí podle Rudolfa Jindráka přímá úměra. „Nemohu mít z dobrých dvoustranných vztahů okamžitě dobré vztahy mnohostranné. To jsem říkal mnohokrát, ať již jsem hovořil o Maďarsku nebo o Německu, že musíme vyjít s těmito státy, a s Rakouskem, kde to bylo asi nejtěžší.

Nemůžeme pak očekávat, že když se budeme hádat s Němci o reparace a s Rakušany neustále o Temelín a o prezidentské dekrety... A pak se na sebe v Bruselu nemůžeme usmívat a tvářit se, jako že se nic nestalo a čekat podporu u německých představitelů, když se budeme hádat o rozpočet na nejbližší rozpočtové období.

Emoce i osobní vztahy hrají v zahraniční politice obrovskou roli. Myslím, že to v současné době pociťují zejména Maďarsko a Polsko, kdy po těch „líbánkách“, které byly mezi kancléřkou Merkelovou a premiérem Orbánem ještě v devadesátých letech, nastala změna.“

Arogance, kam se podíváš…

„Málo se ví, že Viktor Orbán byl jedenáct let místopředsedou Evropské lidové strany a byl hlavním představitelem nového proudu z východní Evropy. K narušení vztahů ale pak došlo tak silným způsobem, že dnes už Viktor Orbán v Berlíně přijímán není a za této administrativy pravděpodobně ani přijímán nebude.

Není na škodu posilovat Visegrádskou čtyřku, a tady budu na dálku nesouhlasit s Pavlem Rychetským, který údajně někde navrhoval, že by Česká republika měla vystoupit z Visegrádu,“ pokračoval Jindrák. „Neslyšel jsem přesně tu formulaci, ale považuji to za absolutní nesmysl. Myslím, že co nás v Evropě spojuje, je společný zájem, a ten společný zájem visegrádských zemí je stejný a navíc máme stejnou historickou zkušenost. Když vidíte aroganci Západu...“ posteskl si Jindrák.

A přidal aktuální příklad. „Začátkem roku jsem měl v ruce časopis Spiegel a tam se psalo, co nás bude čekat v roce 2020, bylo to tam rozděleno podle jednotlivých oblastí. Evropa byla jako Evropa a pak byla východní Evropa. Evropa byly staré členské státy a východní Evropa jsme byli my, ten zbytek, nové členské země EU, a nám se tam nevěnovala skoro žádná pozornost.“

„Takže na straně jedné krize multilateralismu, na druhou stranu je potřeba opravdu mobilizovat naši bilaterální diplomacii, a to je to, co říká i pan premiér, že musíme hledat spojenecké formáty. Podle mého soudu je na prvním místě visegrádská spolupráce, pak jsou další formáty regionální spolupráce, což je třeba ten takzvaný ‚slavkovský dialog‘ spolu s Rakouskem. Nebo i další formáty. Teď nově ‚tři moře‘, já mám k tomu trochu zdrženlivý postoj, ale pan prezident se zúčastní další schůzky, již třetí v pořadí, ve Slovinsku, a to je spíše o ekonomické spolupráci,“ konstatoval dále vedoucí zahraničního odboru Hradu.

Vztažené ruce k Berlínu: Plaťte, nebo...

„Vedle velkých krizí jsou třeba ty ekonomické, které jsou způsobeny naší nedůsledností, že se věci nedotáhly, třeba poučení z finanční krize roku 2008 nebylo také dostatečné. Debata o euru se rozvinula, ale pak byla podle mého soudu uměle zastavena, když se toho všichni lekli. Kdyby se mělo něco zásadního dít s eurem, velké ekonomiky EU by se mohly hroutit. Němci měli obavy, a to platí do dneška, že Francie či Itálie na Německo přijdou a řeknou – ty dluhy za nás zaplatíte, a že budou hrozit odchodem z EU,“ pokračoval Jindrák.

„A vůbec nemluvím o krizi z brexitu, z odchodu Velké Británie z EU, to je věc, která ještě dlouho bude postihovat Evropu. Myslím, že Evropa bez Británie, bez britského hlasu, nebude úplná, i když nás ten hlas občas zlobil, ale jindy byl pro nás dobrý.“

Do česko-ruských a česko-čínských vztahů se promítá podle Jindráka až v nadměrné míře domácí politika a vyřizování si účtů mezi některými politiky. „Bohužel na úkor vztahů... a jistě nikdo z nás nechce obnovovat nějaké studené války s kýmkoliv na světě, ale bohužel někteří lidé tímto směrem přemýšlejí a vychází z toho, jakoby že čím hůře, tím lépe. I v této politice patří to známé ‚já pán, ty pán‘, ale musíme si také uvědomit, jaké jsou možnosti České republiky. Jsme členem paktů a měli bychom být konzistentní, ale jako i v dalších případech jsme někdy tak trochu papežštější než papež, což je k neprospěchu věci. Ostatně, třikrát vyprodaný koncert Alexandrovců v Praze také nebyl pro vzájemné vztahy úplně od věci,“ odbočil na chvilku do kultury Jindrák.

K situaci s Huawei poté uvedl: „My jsme se setkali s jeho zakladatelem, když tam byl pan prezident na poslední návštěvě. Byla to zajímavá schůzka – a pro zajímavost... Víte, kolik lidí pracuje ve výzkumu ve firmě Huawei, kteří se zaměřují především na 5G sítě? Kolem 66.000! Která světová firma, počínaje Nokií a konče Ericssonem, má tolik lidí ve výzkumu? Žádná! A o to právě jde. O technologický náskok, který u Číňanů je. A ten se nedá zastavit, tak jej někdo zastavuje takovými nějakými kvazisankcemi a vyřazováním z volné soutěže,“ uvedl za potlesku přítomných Rudolf Jindrák.