„Trvám na tom, že diskuse o naší transformaci ani zdaleka není tématem jen pro ekonomické historiky. Dnes a denně se stále ještě přesvědčujeme o tom, že se stále ještě jedná o neodmyslitelnou součást naší současnosti,“ uvedl Klaus svoji přednášku na téma Transformační procesy v Československu. Kdekdo se dnes podle něj vymezuje vůči ekonomické transformaci, „… velmi často i bez sebemenších znalostí této klíčové fáze naší nedávné minulosti a dezinterpretace tohoto období je téměř neuvěřitelná. Kromě vědomé a záměrné dezinterpretace je i fenomén nevyhnutelného zapomínání. Velmi často, když učím své studenty narozené 1999 nebo 2000, tam si to nepamatují ani jejich rodiče, ale spíše prarodiče. Takže to zapomínání je vážný a významný fenomén a zkreslování diskuse mne velmi trápí,“ konstatoval v úvodu Klaus starší.

Začalo to na začátku, nikoliv konci šedesátých let. Tam to skončilo

„Nezačnu včerejškem po roce 1989, ale předvčerejškem. Není možné se nezmínit o obrovské zkušenosti generace ekonomů včetně mne, kterou získali v šedesátých letech díky prvnímu velkému pokusu o změnu fungování našeho ekonomického systému, který proběhl v šedesátých letech a který byl tragicky ukončen okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968,“ uvedl Václav Klaus. „V té době to byl na světě dosud nejhlubší pokus o změnu fungování ekonomického systému v komunistické ekonomice. Tentokrát to bylo velmi slavné po celém světě a jezdili jsme o tom přednášet v šedesátých letech do celého světa. Tehdy už ekonomové a část politiků dospěli k závěru, že bez výrazných změn ekonomika socialistická neboli sovětského typu prostě nemůže efektivně fungovat. To byla významná věc po totálním krachu vývoje ekonomiky na počátku šedesátých let, takže vznikla takzvaná Šikova ekonomická reforma. Šik byl ředitel Ekonomického ústavu ČSAV, kam jsem já jako mladíček po vojně 1. září 1964 nastoupil a byl opravdu u toho,“ pochlubil se exprezident. „Reformu dělala generace o jednu nade mnou, ale my jsme do toho velmi intenzivně promlouvali.“

Podstatná věc, kterou dnešní generace vůbec nedoceňují, je „…že tuto výraznou reformu již nikdy nebylo možné dokázat, protože tím 21. srpnem to všechno skončilo, a já zdůrazňuji studentům a oni se vždycky překvapeně na mne dívají, že tato Šikova reforma byla uvedena v život 1. ledna 1966. To je veledůležité, protože všichni lidé si myslí, že to bylo v roce 1968 a že tam se to všechno odehrálo. Ne. Ekonomická reforma výrazně předběhla a táhla za sebou celý proces pražského jara. To je dnes fenomén naprosto zapomenutý,“ upozornil Klaus.

Pod světovým drobnohledem

Reforma byla založena na celé řadě parciálních změn ekonomického systému, které však v žádném případě nebyly pokusem o změnu ekonomického systému jako celku, tedy pokusem o změnu jeho podstaty. „Byla pokusem o jistou decentralizaci, v žádném případě nikoliv o privatizaci. Cílem tehdejší změny byla decentralizace ekonomického rozhodování, oslabení síly a moci centrálních plánovacích orgánů a veřejné přijetí teze, že nejsou neomylné a vševědoucí. Cílem bylo posílení samostatnosti rozhodování jednotlivých podniků,“ podtrhl bývalý ministr financí, premiér a prezident.

„Revolučně se tehdy mluvilo o trhu, ale o trhu velmi omezeném. Byla to obhajoba výlučně trhu zboží a služeb a vůbec nebyla možná diskuse o trhu práce a kapitálu. Takže to byl velmi omezený trh a už jsem byl tehdy jako mladíček jeden z prvních, který nahlas burácel, že trh zboží a služeb bez trhu práce a kapitálu fakticky nemůže existovat a někdy fungovat,“ pochválil se Klaus. „Zdůrazňuji, že to byla nejhlubší ekonomická reforma ve všech komunistických zemích na světě, nikde se nic takového nestalo. Byla také velmi pozorně sledována. Tu hloubku potvrzuje způsob, jakým byla zastavena. Prostě, musela sem přijet půlmilionová armáda vojáků zemí Varšavské smlouvy, a to je nepřímý, velmi výrazný důkaz o tom, že nešlo o kosmetickou změnu, ale skutečně to byl pokus sáhnout do podstaty ekonomického systému.“

„Tyto vzpomínky na reformu i na to, jak byla zastavena, výrazně ovlivnilo myšlení našich ekonomů na celá léta a celou jednu generaci ekonomů to fatálně poznamenalo. Takže lidé jako já byli vyhozeni z Akademie věd jako lídři nemarxistických a nesocialistických pokusů o reformu. Dvacet let jsme byli mimo vše. Proto to výrazně ovlivnilo naše uvažování v listopadu 1989.“

Srpnem 1968 bylo podle Klause všechno zastaveno a dlouhých dvacet let byl jakýkoliv pokus o systémové změny v ekonomice zcela jednoznačně vyloučen a vůbec nepadal v úvahu.