„Jistě, můžeme mít pochyby o motivech, s nimiž Lipovská toto téma otevírá. Možná skutečně ředitel ČT neudělal nic nelegálního a překrucováním zákona je naopak snaha vyrobit z tématu zákonný důvod pro jeho odvolání. Podobné podnikání ředitele ČT asi není problém z hlediska legality, podkopává ale legitimitu, důvěryhodnost České televize. Pokud se konají (a to zcela právem) demonstrace proti spojení členů rady s krajní pravicí a politickou objednávkou, nemělo by se také demonstrovat proti spojení generálního ředitele ČT s mocí oligarchy a daňovými ráji?“ zmínil dále Slačálek.

Ten se dále zaměřil i na míru sprostoty, která na Lipovskou dopadla. „Nelze ji vůbec srovnat s tím, co si liberálové dovolí třeba k Luboši Xaveru Veselému. Lipovská si přitom pro svou práci ve svém vlastním oboru zaslouží nepoměrně víc respektu než její kolega z rady Veselý, jehož vystupování by obstálo jen jako postdadaistická parodie na jakoukoli novinařinu. Sama se také k tomuto typu agrese na rozdíl od Xavera Veselého nesnižuje – což je také možná jeden z důvodů, proč je mu sama vystavována,“ dodal.

„Pokud Lipovská uspěje, vyvolá patrně novou válku o Českou televizi. Mnozí se budou moci vrátit do doby, kdy byli o dvacet let mladší a bojovali za veřejnoprávnost. Veřejnoprávní média jsou důležitá, a pokud Lipovská a její spojenci v radě uspějí, bude patrně za jejich nezávislost skutečně potřeba bojovat. Roli čarodějnice, vůči níž je dovoleno cokoli, převezme od ‚Bobo‘ její učednice Lipovská, a stavidla sprostoty vůči ní budou moci zůstat doširoka otevřená. Jenže pokud se boj za nezávislost České televize neobejde bez atmosféry nenávisti a osobní šikany, bude to znamenat devastaci jakékoli možné shody na základních hodnotách. Bez ní je přitom nemyslitelná jakákoli veřejnost, a tedy jakákoli ‚veřejnoprávnost‘,“ uzavřel Ondřej Slačálek.