Šafařík je přesvědčen, že agresorem ve válce je Rusko, když vstoupilo a vede válku na území Ukrajiny. Nicméně uznává, že důvody konfliktu jednoduché nejsou.

Nejvíce mu utkvělo v hlavě, jaký byl na základně jednotek zformovaných na začátku války „bordel“, tedy pohozené plastové láhve, spálené věci, nikdo nevěděl, co má dělat, prostě se jen čekalo, co bude. Doufal, že nějaký trénink už vojáci dostali, ale v podstatě tomu tak nebylo. Snažil se nové vojáky naučit pohyb v týmu, tedy disciplínu, která se mimo válku v podstatě nevyučuje, protože porušuje pravidla střelnic. Ale nečekal, že vojáci budou tak apatičtí a dodnes nechápe proč. Snažil se vojáky naučit základům, například vždy mít zbraň u sebe, stále nosit neprůstřelnou vestu apod. Po pěti dnech odjel, ale když se k výcviku té samé jednotky vrátil, uviděl, že jeho snaha byla vniveč.

Vojáci přitom dostávali 114 tisíc hřiven měsíčně (asi 66,5 tisíce korun – pozn. red.), protože byli v rozporovaném území v Doněcku. „To dostávají od ukrajinské vlády, která, předpokládám, tyto finance dostává od západních vlád,“ doplnil. Mimo rozporované území dostávají prý 44 tisíc hřiven měsíčně, v cizinecké legii pak tisíc euro.

Jeho dojem je, že materiálu a peněz se na Ukrajinu dává dost, ale efektivita je malá. V další jednotce u Kyjeva, u které byl, bylo 570 střelců. Každý z nich měl zmíněných 44 tisíc, tedy 150 milionů hřiven za půl roku (v přepočtu 87,6 milionů korun – pozn. red.). „Těhle 570 lidí lidí mělo nulový dopad na jakékoliv snažení ukrajinské strany, ukrajinské armády vyhrát nebo ukončit ten konflikt,“ dodal Šafařík s tím, že se utratilo 150 milionů hřiven zbytečně.