Bratře, děkujeme. Naši extremisté chválí masakr v Norsku

Podle textu, který uveřejnili na svém webu White Media, jsou sice ti poslední, kteří by schvalovali "vraždění bílých", i přesto píší: "Děkujeme, bratře. Zasáhl jsi zlo v jeho nejcitlivějších místech - v sídle jeho moci a v líhni jeho nových fanatických stoupenců. Děkujeme. Inspiroval si mnoho dalších, kteří jsou připraveni zasvětit svůj život boji, na jehož konci bude Evropa silná, zdravá, čistá, vitální, prosperující a bezpečná."

Mluvčí policejního prezidia Pavla Kopecká ParlamentnímListům.cz potvrdila, že orgány činné v trestním řízení materiál znají. "O tomto článku víme. V tuto chvíli jej podrobně analyzuje naše oddělení informační kriminality." Jak ovšem uvedl šéf tohoto útvaru pro televizi Nova, získání pravé identity majitelů stránek bude těžké. "Je to web umístěný v Kalifornii, kde silně dbají na svobodu slova," řekl v Televizních novinách šéf "internetové policie" Karel Kuchařík.

TÉMA Masakr v Norsku

Podle experta na terorismus Mariana Brzybohatého se pisatel dopustil hned několika trestných činů. Odborník se serveru zmínil o porušení tří paragrafů trestního zákoníku, jejichž obsahem je podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, projev sympatií k takovým hnutím a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.

Dvaatřicetiletý pravicový extremista Breivik se přiznal, že v pátek odpálil bombu ve vládní čtvrti v Oslu a poté postřílel nejméně 68 lidí na nedalekém ostrově Utöya, především účastníků tábora sociálnědemokratické mládeže. Celkem má podle posledních informací na svědomí nejméně 76 životů. Breivik tvrdí, že svým činem chtěl zachránit Evropu před "muslimskou kolonizací". Šlo o největší krveprolití v Norsku od druhé světové války.

Čtěte také:

Obhajoba Anderse Breivika (White-Media.info)

Je těžké ubránit se emocím při pohledu na truchlící pozůstalé, ale při hlubším zamyšlení a zvážení všech faktů je Andersův čin více než pochopitelný.

Před nástupem multi-kulturalismu bylo Norsko klidnou zemí s velmi nízkou kriminalitou. Neo-marxisté se ale postarali o změnu. Během jedné vlády rudo-zelené koalice v letech 2005-2009 bylo do země vpuštěno přes 140 tisíc imigrantů. V posledních letech má norské hlavní město Oslo 4krát až 6krát vyšší kriminalitu, než New York (per capita). Počet znásilnění raketově stoupá. Téměř všichni pachatelé jsou imigranti, téměř všechny oběti jsou bílé. Policie v městech s vysokým počtem imigrantů nezvládá potírat zločin, takže v Norsku už je mnohem více pracovníků bezpečnostních agentur, které si občané musí platit na svou ochranu, než policistů.

Taková je situace, na kterou se Anders už nemohl dál nečinně dívat. Proto se rozhodl pozvednout zbraň proti hlavním viníkům.

Měl zvolit nenásilnou cestu ? Mohl pokračovat cestou veřejného aktivismu, což dříve zkoušel. Pokud by byl hodně aktivní, všimla by si ho média, označila za nácka, rasistu, nesnášenlivého xenofoba, případně by byl zatýkán a tahán po soudech. V prostředí, kde multikulturní levičáctví prorostlo do médií, školství a dalších institucí se Anders rozhodl pro radikální cestu.

Nešlo o akci proti ideologickým nepřátelům kvůli tomu, že mají jiné názory. Multikulturní levičáci svoje názory a ideály už dávno proměnili v děsivou skutečnost - ve statisíce rumunských cikánů, muslimů, černochů... v mešity.. v rapidní nárůst kriminality, v teror proti každému, kdo se chce bránit. Šlo o odplatu za jejich zločiny.

Je třeba si uvědomit proti jaké ideologii se Anders postavil se zbraní v ruce. Příkladem nám budiž Thomas Hylland Eriksen, profesor sociálních věd na Universitě v Oslo. Tento multikulturní marxista je v norských médiích propagován jako celebrita a dostává milionové dotace od vlády na studie o budování multikulturalismu.

Eriksen tvrdí například, že problémem jsou někteří bílí Norové, kteří nejsou integrovaní a je třeba je integrovat do společnosti imigrantů. Eriksen dále pracuje na otázce "dekonstrukce (rozložení, rozebrání) většinové společnosti tak důkladně, aby už nikdy nemohla být znovu nazývána většinou." Jinými slovy - kulturní genocida bílé většinové společnosti.

"Lidé" jako Eriksen vychovávají z mladých lidí pokřivené levičáky v multikulturních kempech na ostrově Utoya, kde došlo ke střelbě. A lidé s takovými ideály, jaké vyznává Eriksen, pak vyrůstají z takto vychovávané mládeže.

Nebyla to střelba jen proti nevinným. Zemřeli i potencionální pachatelé kulturní genocidy.

Jistě, že mnozí mladí účastníci multikulturního kempu se k levičáckému hnutí přidali pod vlivem svých přátel, pod vlivem své naivity a utopických světonázorů. Jejich smrt je tragická, ale zcela bez viny nejsou. Dobrovolně se připojili k zhoubnému hnutí, které, když se dostane k moci, dokáže během jednoho volebního období svou vlast zamořit 140 tisíci imigranty a způsobit nárůst počtu trestných činů o více než 100%.

Andersův čin nebyl podlý ani zbabělý. Nejednalo se o střelbu do bezbranných. Mnozí z nich byli dobře ozbrojeni. Byli vyzbrojeni jedem. Velmi zhoubnou ideologií, kterou zabíjí svůj vlastní národ.

Premiér Jens Stoltenberg byl v mládí vedoucím právě té mládežnické organizace, která organizovala onen politický kemp na ostrově Utoya. Byl vychován ve stejném prostředí a indoktrinován stejnou ideologií, jako dnešní mladí účastníci kempu. A jak transformoval své ideály do praxe, když se po roce 2000 dostal k moci, to už známe - otevřené hranice pro statisíce imigrantů, kteří proměnili části některých měst v Afriku.

Na ostrově Utoya zemřelo mnoho nevinných, ale i několik "nadějných" levičáckých aktivistů a agitátorů, kteří aspirovali na politickou kariéru. Kdyby se některý z nich dostal k moci, nepochybně by pokračoval v kulturní genocidě vlastního národa pod rouškou budování "otevřené, lidskoprávní, multikulturní demokracie".

Multikulturní levičáctví svou proti-národní nenávist a svoje marxistické destruktivní snahy maskuje hesly o lásce, porozumění, otevřené demokracii a toleranci. Využívá psychologického terorismu, manipulace a mediálního vymývání mozků. Útočí i na malé děti ve školách a snaží se z nich vychovávat sebedestruktivní, ke všemu tolerantní levičácké humanisty. Jejich stylem boje je přetvařovat se, podkopávat, znečišťovat, destabilizovat, pomalu zabíjet zevnitř. Tohle je vrchol podlosti, který nás nacionalisty nutí k méně čestným metodám boje. Jak Anders později řekl: "Bylo to děsivé, ale nutné."

Význam Andersovy akce spočívá nejen v tom, že vzbudí zájem o problematiku boje proti multikulturalismu, ale také v tom, jak šokoval multikulturní levičácké struktury v celé Evropě. Ty si nyní musí uvědomit, že za zločiny a teror páchaný imigranty na bílých Evropanech budou platit primárně oni, jako hlavní viníci. S tím, jak se evropská města mění v islámskou Afriku, s tím, jak levičáci intenzivněji terorizují bílé svým antirasismem a integrací obtížných cizinců, budou podobné akce stále častější.

Závěrem

Obviní nás z podpory ohavného zločinu, podobně jako před 70 lety popravovali za "schvalování atentátu", ale věřte, že vzájemné zabíjení mezi bílými je to poslední, co si přejeme. Nejsme fanatici. Bohužel, multikulturní levičáctví spojené s masovou imigrací vnáší do Evropy nejednotu a do našich duší nenávist. U jeho stoupenců jde o etno-masochistickou averzi, až nenávist k vlastnímu etniku a kulturnímu dědictví vlastní společnosti. Stávají se tak smrtelným nebezpečím pro národ. V případě, že se dostanou k moci, dokáží změnit etnické složení obyvatelstva země velmi výrazně, během jediného volebního období.

U nás, odpůrců multik. levičáctví, jde naopak o oprávněnou nenávist v reakci na páchané zlo. A nenávidět zlo, to není hřích.

Děkujeme, bratře. Zasáhl jsi zlo v jeho nejcitlivějších místech - v sídle jeho moci a v líhni jeho nových fanatických stoupenců. Děkujeme. Inspiroval si mnoho dalších, kteří jsou připraveni zasvětit svůj život boji, na jehož konci bude Evropa silná, zdravá, čistá, vitální, prosperující a bezpečná.