Nejen o svém nejznámějším pořadu Uvolněte se, prosím – Show Jana Krause vyprávěl herec a moderátor Jan Kraus na diskuzním setkání.  „Pět let jsem měl v České televizi opravdu svobodu, mohl jsem to dělat, jak jsem chtěl. Pak přišla paní ředitelka Fričová, začalo se to komplikovat. A končilo to brutálním požadavkem cenzury, že budu dávat okruhy otázek čtrnáct dní dopředu. O čem chci mluvit a tak. To byl ten důvod, proč jsme šli na Primu,“ sdělil.  Tam ale pořad vyrábějí soukromě. „Jako svůj produkt ho odevzdáváme Primě. Točíme ho v úterý večer, ve středu ráno v devět hodin ho dostane Prima, která si to objednala. Show v tomto ohledu, že jsme šli z Ponce do Divadla Archa, má dnes lepší komfort než dříve,“ uvedl Jan Kraus. Vyprávěl i proč je televizní prostředí velearogantní, jak je to s korupcí a pornoherečkami, i jak střihači dokážou udělat z člověka idiota a ani to nepozná.

Jan Kraus vystoupil na diskuzním setkání v rámci studentského projektu Lidé z praxe.

Vzpomněl, že měl to štěstí, že od šesti let pracoval na dabingu a od deseti ve filmu. „V něm jsem vystupoval proto, že jsem nebyl spořádané dítě a žádná učitelka mě nikdy nedoporučila. O to více jsme přitahoval zájem těch, kteří chodili vybírat děti do filmu, protože ve filmech nemusí hrát šprti, ale ten, kdo plní roli dětského typu,“ vysvětlil. Tato činnost mu dávala základní obživu od osmnácti let. Což bylo důležité. Měl totiž špatný kádrový profil. Je z pěti sourozenců a čtyři ostatní byli v zahraničí. „Říkal jsem si, že když někam půjdu, tak mě kádrové materiály odsuzují k tomu, že budu vyřazený, ale ještě že bych musel naudávat adresy sourozenců atd. Takže jsem se vyhýbal pracovnímu úvazku a nikdy jsem nepracoval jako zaměstnanec. To považuju za jednu ze svých životních výher,“ upozornil. Když bylo povolené malé soukromé podnikání v polovině osmdesátých let minulého století, pustil se do něj Jan Kraus se svou ženou Janou, která byla manuálně šikovná. „Dělala keramiku a já si řekl, že budu obchodník,“ konstatoval. Podnikání jim zajistilo nezávislost. „Nemusel jsem tak brát všechny role, které bych jinak brát musel. Samozřejmě kromě těch nejkřiklavějších rolí, kde bych hrál propagandistické kousky,“ uvedl.

Po Listopadu 1989 si Jan Kraus udělal kurz daňového poradenství a podvojného účetnictví a začal dělat daňového poradce a účetního. „Měl jsem se hned dobře. Dělal jsem lidem daňová přiznání, tenkrát na to byl jeden zákon, a ten byl triviální. Chodili ke mně lidi, měl jsem frontu u dveří do bytu. Jana žasla, říkal jsem jí, jsem oblíbenej,“ pobavil Kraus přítomné. „Dělal jsem daně a najednou se toho navalilo tolik, že jsem si dával budík nejen kdy budu vstávat, ale i kdy si půjdu lehnout,“ řekl. Poté vyprávěl, jak se dobrodružně s kolegou pustil do výstavnictví. „To jsem dělal pět let, vydělával jsem dost, měli jsme kožené křeslo, začínaly se ozývat hemeroidy, protože jsem nic nedělal a měl jsem faktury vydané a faktury přijaté. Po pěti letech mě však přepadla silná tíseň, že takhle profakturuju život a ze stesku jsem si napsal hru Nahniličko a s mým společníkem jsme ji i sponzorovali pro divadlo, aby někdo neříkal, že Kraus vyžírá státní podporu pro svoje debilní hry,“ zavzpomínal.

Dělali jsme alternativní zábavu. Tak alternativní, až nás vyhodili

Pozval do ní kamarády ze starých dob, říkal jim, že jde jen o takový happening, režíroval ji Jiří Ornest. „Premiéru jsme dali na 1. dubna, abychom mohli říci, že to byl apríl,“ vyprávěl. Hra však měla úspěch a hraje se dodnes. Poté následoval pořad Dvaadvacítka v České televizi. „Angažoval nás Jan Štern, to byl člověk, který měl svěží dech. V té době chtěla Česká televize dělat alternativní zábavu. Tak jsme ji dělali. Tak alternativní, až nás vyhodili,“ prozradil. „To už byla cenzura. Byl to skeč, o kterém jsem říkal dopředu, že až ho dáme, poletíme. Před nějakými volbami vyhodili z ČT Šterna. Řekl jsem, že bychom ze solidarity měli jít taky, a tak jsme dali schválně ten skeč,“ vysvětlil.

Pak se jal popisovat. „Byl o tom, že učitelka něco řekne studentovi na základní škole a on na ní udělá takhle,“ říká Kraus a ukazuje gesto, kdy se rukou naznačuje masturbace. „Učitelka jde a stěžuje si rodičům, že jejich syn dělá tohle. A oni udiveně – on dělá tohle. Celé je to němé,“ popisuje Kraus. Je jasné, že tohle se ve skeči objevuje několikrát. „O tom je celý skeč. Končí to, že kluka seberou policajti, odvezou ho. Vysvětlují, že to je ten, co dělal takhle. Je soud, rozsudek. Stojí tam chlapeček, policajti, soudce říká, že dělá takhle a odsoudí ho. Končí to tím, že jsou zprávy v České televizi, kde sedí zpravodaj, něco mele a ukáže na toho chlapečka a udělá takhle, jako za co ho zavřeli, načež když skončí tato zpráva, zvedne se do půl těla nahý, odejde ze studia zpravodajství,“ povyprávěl Jan Kraus.  „Ten konec nám ustřihli a šéf zpravodajství nám řekl, že jsme znesvětili newsroom. A to je ten šéf zpravodajství, co je tam dneska,“ upozornil.

Pak dostal nabídku na show na Primě. „Měl jsem moderovat podvečerní talkshow, říká se, že je to pro ženské, co vaří. Řekl jsem si, že to zkusím. Zkoušel jsem přitom Na zábradlí. Všichni se mě ptali, co se mi stalo, že něco takového budu dělat. Byli pohoršení, jak intelektuálové umějí být, že budu dělat to svinstvo v komerční televizi. Ptal jsem se jich – vy jste to viděli? Já to ještě nedělal... No dobře, ale co může být... Já na to – no a proč bych to nezkusil,“ vysvětloval. Tento pořad se jmenoval Sauna a byl relativně úspěšný.

To už se dostáváme k pořadu Uvolněte se, prosím,  neboli později Show Jana Krause. „Tento pořad by nikdy nemohl vzniknout regulérně. Oni by se vás totiž vždycky zeptali, co tam budete říkat. Já bych musel vždycky říci – nevím. Vždycky chtěli, abych napsal otázky. Když jsem říkal, že je nevím, tak požadovali aspoň okruhy. Můžu napsat okruh život? To ne, musí to být tematické okruhy,“ popisoval Kraus. Přiznal, že po tomto typu pořadu toužil. „Viděl jsem ho v americké televizi a říkal jsem si – tohle by mě bavilo,“ prozradil. Věděl to i zmiňovaný Jan Štern. „Zkusili jsme si to, jestli to vůbec půjde. V divadle Na lávce jsme udělali takové kecání, měl jsem tam tři hosty, nějací lidé přišli,“ vzpomínal.

V České televizi potřebovali něco na pátek mezi  tím, kdy skončí film od osmi a začnou zprávy. „Vysvětlili ale, že ta díra v programu má několik nedostatků. Hlavně nevěděli, jak bude dlouhá. Záleželo, jak byl dlouhý film. Kolega Štern na všechno řekl, že je to pro náš koncept ideální. Abyste měli představu, rozmezí bylo dvacet osm až padesát pět minut,“ líčil Kraus. „Pět let jsem měl v České televizi opravdu svobodu, mohl jsem to dělat, jak jsem chtěl. Pak přišla paní ředitelka Fričová, začalo se to komplikovat. A končilo to brutálním požadavkem cenzury, že budu dávat okruhy otázek čtrnáct dní dopředu. O čem chci mluvit a tak. To byl ten důvod, proč jsme šli na Primu,“ sdělil.  Tam ale šli s tím, že pořad vyrábějí soukromě. „Jako svůj produkt ho odevzdáváme Primě. Točíme ho v úterý večer, ve středu ráno v devět hodin ho dostane Prima, která si to objednala. Show v tomto ohledu, že jsme šli z Ponce do Divadla Archa, má dnes lepší komfort než dříve,“  uvedl Jan Kraus.

V Česku si jméno buduje málokdo, všichni dělají prachy

Jak je těžké si v Česku vybudovat a udržet jméno?, zněla jedna z otázek z publika. „V Česku si jméno buduje málokdo, všichni dělají prachy. Dělat peníze znamená často ničit si jméno. V Česku také není vůbec zaběhlý systém šoubyznysu zvenku, agenti a podobně, protože agent se tu těžko uživí,“ konstatoval. Dále odpovídal na dotaz ohledně vlivu internetu a sociálních médií na šoubyznys. „Je zásadní, jako je zásadní ve všem, na všechno. Televize končí, ta je jako telefonní pevná linka. Od ní se to liší jen v tom, že na televizi je návyk. Změní to všechno. Problém je, že tam zatím není obchodní model, ale on se jistě objeví,“ objasnil. Podle něj bude základní rozdělení s reklamou pro všechny a za předplatné pro ty, co reklamu nesnáší. „Dneska televize dává z hlediska objemu reklamy dvakrát tolik, než dávala. Takže film trvá tři hodiny. Nemůžete tam vlastně kvalitní produkt dát, protože ho zničí reklamou. Vím to na sobě. Po dlouhé době jsem se díval na televizi a vůbec jsem ji ze začátku nepoznal. Lekl jsem se, že jsou najednou u moře. Až když někdo začal řvát, ať si koupím pleny, pochopil jsem,“ rozesmál Kraus publikum.

Konkurenční souboj v českých televizích odráží podle Krause určité buranství, ale také to, že jsme malá země. „Když máte tři televize v zemi, z toho dvě komerční – teď je jich víc, ale bylo to tak – ti tři ředitelé se dohodli. Představa o tom, jak si zasoutěžíte na trhu, je absurdní. V českých televizích bylo krátké období, kdy nabízely exkluzivní smlouvy, že jenom pro nás budete pracovat. Velmi rychle to zahodily. První Nova objevila, že to vůbec není potřeba. Že stačí vám to zakázat,“ řekl Jan Kraus. „Chceš tady mít džob? No tak jinde dělat nebudeš. Nemůžou vám to zakázat oficiálně. Ale dají vám to tak najevo, že si to rozmyslíte,“ vysvětlil zavedenou praxi. „Čím jste slabší, tím víc je budete poslouchat. Takže ti, co mají dobrou pozici v šoubyznysu, si to mohou dovolit být ve všech televizích, ale na druhou stranu jim nemusejí dávat exkluzivní smlouvy. Takže soutěžení televizí je v tomto směru legrační,“ domníval se.

Pokud jde o cenzuru, to je dle Krause ambice každé televize. „Málokdy je to na politickou direktivu. Jiné je to v České televizi. Ta má tu zlověstnou radu. Nevím, jakou má dneska. Rada – to jsou takoví zástupci politiků. Často to ani nemusí být na pokyn politika. Tam je prostě nějaký politický polofanatik, kterému vadí, že to ubližuje jeho straně nebo jeho politickému přesvědčení a začne dělat dusno. Myslím, že dneska už je to mírnější, než to bylo. A v komerčních televizích cenzura vždycky vzniká od lidí dole. Ale odvolávají se na ty nahoře,“ vypozoroval Kraus.  „Je to vždycky ze zpravodajství, a to i v České televizi. Ve zpravodajství mají ti lidé pocit zvláštní výlučnosti, jako že tvoří svět tím, že dělají zprávy. Mají vždycky celou řadu připomínek, co by nemělo být v zábavných pořadech. Jako když byly prezidentské volby, říkali ředitelce našeho programu, abychom byli vyvážení. Ona se ptala jak? Oni nejsou v žádných stranách. Jak se to vyvažuje? My jsme zábava. Podle zákona máme být celkově vyvážení. Ne v tom pořadu. No ale víte, že zpravodajství v ČT je vlastně lazar, protože tam se toto dodržuje. Čili nedozvíte se nic,“ je přesvědčen Jan Kraus, který upozornil, že nikdy neměl hypotéku. „Když ji máte, nakonec vždycky budete dělat, co vám říkají,“ konstatoval.

Dále mluvil o korupci. „Podplácení ve stylu já vám dám prachy a vy mě vezmete do pořadu, to nejde. Ani u divadla. Šoubyznys má svoje limity. Jednak ta tradiční korupce, vyspala se s režisérem, dostala roli. To jako chápu, protože ona se vám začne zdát opravdu ta herečka dobrá. Bylo by škoda, aby nedostala šanci,“ opět rozesmál přítomné Kraus.  „Dneska je ale otázka, jestli jsou vůbec role, kvůli kterým za to stojí s někým spát. Druhá věc je, že se nám tam dostal pornoprůmysl. Takže pornoherečky se berou jako jakýsi specializovaný druh hereček. Všimněte si kolik různých pornohereček pracuje i ve zpravodajství Primy a Novy. Je to všechno dneska jedno. Ono se to bere, že je to taková sportovní specializace,“ uvedl.

Televize je velearogantní prostředí.

Televize je dle Krause  velearogantní prostředí. „Má to své logické odůvodnění. Je to prostředí, kam desítky let chodí lidi denně a říkají, že budou dělat zadarmo cokoliv, aby je tam vzali, protože si myslí, že budou slavní a bohatí za týden. Ti, co jsou v televizi, nakonec věří, že chodí za nimi, protože oni jsou ta televize. Na druhou stranu pracují v televizi lidé na různých pozicích – třeba marketingových – kteří nemají vůbec žádný pojem o světě zázemí šoubyznysu – divadla, filmu, herectví. To neznají. Ale mají své marketingové poučky a do toho se jim valí lidi zadarmo. Čili je to velmi arogantní prostředí. Je to svým způsobem džungle. Ale není to jen v Česku, to je na celém světě. Výborně to ukazuje Formanův film Muž na Měsíci,“ řekl Kraus. Jedna věc je podle něj rozdílná. „Komerční televize jsou arogantní, Česká je taková víc socialistická. Není tolik arogantní, ale zase o tolik závistivější. V České televizi vám brzy řeknou, že každý chvilku tahá pilku. Takže ten váš pořad by teďka zase dělal Luděk. A po něm Zdeněk. Aby si každý vydělal,“ objasnil Jan Kraus.

Poté vysvětlil, proč je pro něj důležitá jeho dramaturgyně Simona Matásková. Kvůli tomu, že ji nechtěli, odmítl velmi lukrativní nabídku pokračovat v druhém pokračování „Talenta“.  „Dohodli jsme se tedy nakonec, že vyjde tisková zpráva, že jsme se přátelsky dohodli, že spolu pokračovat nebudeme. A ráno v Blesku vyšla zpráva, že Kraus chtěl moc peněz,“ podivil se. A proč to odmítl? „Když točíte takový Talent, sedíte v porotě a mají s vám třeba záznam osm hodin. To, co z vás udělají, je opravdu na nich. Pro mě představa, že by to dali do rukou těch, kterým to dávali, byla nepřijatelná. Mně by ty velké peníze mohly přijít velmi draho. Oni vám sestříhají tři věty, které jste řekli v rozmezí šesti hodin do dvaceti vteřin a udělají z vás idiota. A oni to ani nepoznají. Pak řeknou, to mě překvapilo, jak na to lidi hnusně reagovali. Čili pro mě to bez Simony nepřicházelo v úvahu, a proto jsem to nedělal,“ vysvětlil Jan Kraus. V dalším průběhu ještě několikrát rozesmál diváky, což byli většinou studenti. Ti jistě odcházeli s debaty s ním spokojení a s úsměvem na rtech.