Drulák nejprve okomentoval to, co Česká republika zvolila – to znamená, že na základě článku 11 Vídeňské úmluvy zastropovala počet ruských diplomatů v České republice. Jak silný je to podle něj nástroj? „To je taková diplomacie s kladivem. Je to asi to nejsilnější, co udělat můžeme, rozhodně to není standardní nástroj. Pokud tedy Česká republika došla k názoru, že zde máme příliš ruských diplomatů nebo pracovníků ambasády, standardní postup by byl, že se sejdou oba ministři zahraničí, proberou to a pokusí se stanovit plán, který by třeba počty těch pracovníků ambasád upravoval. Ale to, že si jedna či druhá strana zve velvyslance, předává jim nóty, kde jim vlastně říká, kolik lidí dokdy má opustit zemi, to rozhodně je diplomacie s kladivem,“ pojmenoval to Drulák. 

„Používá se to v těch krajních situacích, v podstatě, když zjistíte, že někteří diplomaté se věnují činnosti, která je v rozporu s jejich posláním diplomata. Obvykle to bývá zpravodajská činnost, popřípadě jiná činnost, která porušuje zákony dané země. V té chvíli se takovéhle nástroje používají,“ dodal Drulák.

Je podle Druláka Česko v takové situaci? Zvolila země adekvátní zbraň? „Myslím si, že přijaté kroky jsou nešťastné. Je nešťastné jejich načasování, kdy vlastně dva vysocí ústavní představitelé v sobotu večer vystoupí na tiskové konferenci, seznámí veřejnost s velmi závažným podezřením, a okamžitě bezprostředně potom vlastně oznámí vyhoštění osmnácti diplomatů. To je velmi neobvyklé. To znamená, že bych minimálně čekal, že se o tom povede určitá debata uvnitř České republiky, se spojenci, ty informace se budou ověřovat, ale to, že se to udělalo takhle narychlo, to musím říci, že budí celou řadu otázek,“ poznamenal.