Výsledky speciálního průzkumu Eurobarometr, který sbíral údaje ve členských zemích Evropské unie (EU) v průběhu celého září ukazuje, že Češi mají největší problém se staršími lidmi. Oproti tomu ve zbytku EU obyvatelům nejvíce vadí lidé jiné národnosti či původu. Přes 50 procent Čechů pak diskriminuje postižené.  Zbytek Evropy na tom není o moc lépe - tam se chová diskriminačně vůči postiženým skoro 50 procent.

S čím ovšem Češi nemají problém jsou homosexuálové a lidé s jiným náboženským vyznáním. To obsadilo obsadilo dokonce poslední příčku v žebříčku "neoblíbenosti". Na druhém místě se za vysokým věkem objevila jiná národnost či etnický původ, na druhém místě postižení a na třetím pohlaví. Výzkum se zaměřil i na diskriminaci "mimo práci", kdy byli lidé dotazováni v barech, restauracích, u lékaře či při sportu. Vysokou míru diskriminace pak přisuzuje malému veřejnému povědomí o problémech a odlišnostech a jejich nedostatečné medializaci.

Zpráva z výzkumu STEM o celkovém výskytu diskriminace v zemích EU

Nejrozšířenější diskriminace u nás? Vůči lidem nad 55 let.

Nejrozšířenější formou diskriminace je v zemích Evropské unie podle obyvatel členských zemí diskriminace vůči lidem jiné národnosti. V Česku je mnohem silněji vnímána diskriminace starších lidí ve věku nad 55 let. Naopak náboženství nebo jiná sexuální orientace nejsou v naší společnosti podle Čechů důvodem k diskriminaci, v jiných evropských zemích je to horší.

Speciální průzkum v sérii Eurobarometr (č. 393), jehož data byla v zemích Evropské unie sbírána v září 2012, se zaměřil na otázky diskriminace a tolerance ve společnosti.

Více než 50 % obyvatel zemí Evropské unie je přesvědčena, že je v jejich zemi rozšířená diskriminace na základě národnosti či etnika. U nás je situace podle mínění Čechů trochu lepší.

Míra výskytu diskriminace vůči postiženým je v Česku stejná jako v průměru zemí Evropské unie, vyskytuje se téměř podle 50 % lidí.

Stejně často se v Evropě vyskytuje diskriminace vůči starším lidem nad 55 let. Češi vnímají tuto formu diskriminace mnohem citelněji – je u nás rozšířená podle dvou třetin obyvatel, jen necelých 30 % Čechů považuje její výskyt za spíše výjimečný.

Mnohem menším problémem je u nás v porovnání s průměrem zemí Evropské unie naopak útisk lidí s jinou vírou nebo sexuální orientací. tyto skupiny obyvatel jsou podle mínění našich občanů tolerováni, jejich diskriminace se vyskytuje mnohem méně než v jiných zemích Evropské unie.

Ve všech výše uvedených případech se lidé vyjadřovali k výskytu diskriminace obecně, bez jakékoli specifikace.

Průzkum se zaměřil dále i na diskriminaci „mimo práci“, tedy třeba při návštěvě baru, restaurace, sportu, u lékaře, při objednávání nějakého zboží apod.

Výsledky se příliš od obecné formulace neliší. Opět je v zemích EU nejrozšířenější formou diskriminace národnostní či etnický důvod, u nás je téměř stejně četně vnímána diskriminace starších lidí (tedy i mimo práci). Ve většině ostatních forem jsme pod evropskou úrovní, zejména v případě náboženství, sexuální orientace, ale i diskriminace z hlediska pohlaví.

Je překvapivé, že ve většině forem jsou v čele žebříčku zemí, kde se daná forma podle mínění domácích obyvatel vyskytuje nejčastěji, například Švédsko, Nizozemsko, Francie či Itálie, na dolním konci jsou obvykle pobaltské země, Polsko, Irsko, Bulharsko. Je zřejmé, že velkou roli hraje subjektivní vnímání těchto problémů, tedy to, do jaké míry si je společnost – v porovnání s jinými problémy – problémy diskriminace připouští, patrně i jak jsou medializovány a prezentovány.

„Pro každou z následujících forem diskriminace mi prosím řekněte, zda je podle vašeho názoru velmi rozšířená, spíše rozšířená, spíše výjimečná nebo velmi výjimečná. diskriminace na základě:“

                                                   Zdroj: Eurobarometr Speciál No. 393, 9/2012