Někteří čeští politici už delší čas útočí na neziskové organizace a tvrdí, že je třeba podívat se na to, za co vydávají peníze od státu. Tzv. politickým neziskovkám by pak rádi úplně zastavili přítok státních peněz. Ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek před pár dny v rozhovoru pro Český rozhlas poznamenal, že neví, co jsou to politické neziskovky. Toto sousloví vnímá jako klacek, který politici rádi používají, aby se sami zviditelnili.

Člověk v tísni se proto na svých internetových stránkách rozhodl vysvětlit, co doopravdy dělá s penězi od státu, od krajů a od obcí. „Co děláme za peníze od státu, krajů a obcí? Doma pomáháme milionu lidí v exekucích, za hranicemi v místech, odkud lidé přicházejí,“ nadepsal Člověk v tísni svůj článek. Jednoduše řečeno, nezisková organizace pomáhá občanům tam, kde to stát tak úplně nezvládá. Kdyby nebylo jejich pomoci, musel by stát tytéž služby nakoupit jinde nebo zaměstnat další úředníky a řešit situaci sám. Požádat o pomoc neziskové organizace je však pro něj výhodnější, protože neziskovky dokážou získat finanční prostředky i od soukromého sektoru.

„V roce 2017 tvořilo financování z českého státního rozpočtu necelých 8 % našeho rozpočtu, tedy 156 milionů korun (dalších 42 milionů, tedy zhruba 2 %, tvořilo financování z rozpočtů obcí a krajů). Pro srovnání: od 35 tisíc individuálních dárců a soukromých firem jsme obdrželi 142 milionů korun. Další granty získáváme například z peněz EU, OSN či od vlád Velké Británie, USA, Německa či Švýcarska. V celkovém objemu zdrojů tak dokážeme ke každé koruně od českého státu přidat devět dalších,“ napsala organizace.

• Celý článek naleznete zde.

„Od roku 2017 jsme prošli bezmála stovkou namátkových i hloubkových kontrol od krajů, ministerstev i velkých mezinárodních institucí včetně OSN, EU či britské vlády, prováděných jejich kontrolními orgány či velkými auditorskými společnostmi (mimo jiné Ernst & Young, KPMG, Delloite),“ pokračoval Člověk v tísni.

O každou korunu od státu soutěží v projektech. Dostanou peníze jen na projekty, které si dokážou obhájit. A pak předkládají účty na všechny vydané prostředky, aby bylo jasné, na co peníze šly.

„41 milionů korun z rozpočtů krajů a státního rozpočtu využíváme na pomoc lidem a rodinám, které se dostaly do dlouhodobých problémů způsobených většinou kombinací špatného bydlení, nezaměstnanosti, zadlužení a nízkého vzdělání. Zaměřujeme se hlavně na podporu dětem, ale čím dál více také na pomoc seniorům. Prostředky na jejich pomoc doplňujeme dalšími 72 miliony z peněz EU či z darů firem a jednotlivců. Za ně ročně poskytneme pomoc více než sedmi tisícům lidí v sedmi krajích a 50 městech. Provozujeme 15 předškolních a sedm nízkoprahových klubů pro celkem 1 300 dětí. Více než 300 našich dobrovolníků chodí pravidelně doučovat přes tisícovku dětí. Starším pomáháme s přechodem a udržením na střední škole a následně jim poskytujeme kariérní poradenství. Dospělým a rodinám nabízíme sociální služby a poradenství při řešení problémů s dluhy, zaměstnáním či bydlením. Naším cílem je, aby naši klienti získali potřebné znalosti a dovednosti a důvěru ve vlastní schopnosti a dokázali si své záležitosti v budoucnu řešit sami,“ popisovala dál svou činnost organizace.

Největší objem peněz jde ale na zahraniční pomoc. Člověk v tísni pomáhá v Sýrii, v Iráku, v Afghánistánu a v mnoha dalších zemích lidem, kteří pomoc potřebují. Tito lidé se pak mohou rozhodnout neutéct do Evropy, protože se jim dostane pomoci na místě. Nezisková organizace tak v podstatě naplňuje jeden z cílů vlády Andreje Babiše (AN). Premiér často opakuje, že nelze přijímat migranty v EU. Je prý třeba jim pomáhat přímo v jejich domovech. Člověk v tísni o tom jen nemluví, organizace to opravdu dělá. Pomáhá doslova milionům lidí.