V Bruselu jásají nad novou dohodou. Nadšení byrokratů ale nesdílejí evropští farmáři. Pro mnohé může být ranou do týla. Dohoda o volném obchodu EU se zeměmi Mercosur (Argentina, Bolívie, Brazílie, Paraguay a Uruguay) vypadá na první pohled velmi lákavě. Nový trh pro evropskou chemii a zejména strojírenství. Nebyl by to ale výplod Bruselu, kdyby neměl odvrácenou stranu. Ta jen posiluje dojem, že Komise nedokáže hájit zájmy evropských občanů.

Dohoda má jistě ambiciózní cíl: bezcelní prostor pro 700 milionů spotřebitelů. Z makroekonomického pohledu tento krok dává smysl, z geopolitického pohledu dává logiku upevnit obchodní pozice Evropy v rychle se rozvíjejícím regionu Latinské Ameriky. Obzvlášť v době narůstajícího protekcionismu a obchodní války mezi Západem a Čínou.

Hlavní příslib spočívá v odstranění cel, která dnes brání obchodu s průmyslovými výrobky, především automobily. 35% clo na evropské vozy působí jako silná bariéra chránící domácí výrobce v Brazílii. Odstranění překážky by znamenalo konkurenceschopnost evropských výrobců, jako je Volkswagen či další, především němečtí výrobci. V Jižní Americe by kupující profitovali z levnějších evropských aut.

Ale za jakou cenu? Dohoda umožní masivní dovoz levných jihoamerických zemědělských komodit do EU včetně geneticky modifikovaných organismů a hormonálně ošetřeného masa či antibiotik v potravinách. Země Mercosur disponují obrovskými plochami zemědělské půdy, nižšími náklady na práci, daleko méně přísnými ekologickými a výrobními standardy, nestarají se o welfare zvířat, růstové hormony či množství povolené chemie, což jim umožní vyvážet hovězí maso, sóju a kukuřici za ceny, kterým evropští farmáři nemohou konkurovat. Dohoda tak představuje zásadní riziko pro české i evropské zemědělce, v současnosti tvrdě tlačené národními i evropskými regulacemi. Ano, budeme mít možná levné hovězí. Ale za jakou cenu?