Následující školní rok bude podle Mazancové nejistý, co se týká údajného vládního boje s covidem, ale zároveň se dle ní většina učitelů těší zpět do škol a na práci s dětmi. „Ta nejistota toho, že si výuku učitelé nemohou naplánovat, a obava z toho, že zase spadnou do distanční výuky, je velká,“ říká pedagožka.

Ministerstva školství a zdravotnictví ve spolupráci zadala školám manuál, jak se mají v údajném boji proti covidu chovat. Školy se podle Mazancové prý naučily pracovat s pokyny ministerstev, a českou byrokracii pochválila dokonce za jasnost a srozumitelnost jejích anticovidových příkazů.

Učitelský hlas je podle Mazancové ve společnosti, co se týká covidové hysterie, stále více slyšet. „Někdy si říkám, že kdyby nebyl covid, tak se o kvalitě vzdělání tolik nebavíme jako dnes,“ domnívá se optimisticky učitelka. Ministerstvo školství si podle ní již vyzkoušelo, že je dobré, aby se učitelé podíleli na tvorbě pravidel výuky.

Velké pozdvižení mezi veřejností vyvolal nyní pokyn ministerstva k tomu, aby se děti s novým školním rokem opět testovaly na covid. Dle Mazancové jde prý o složité téma a záleží často na domluvě s rodiči. Na druhou stranu si myslí, že škola by neměla například rodiče přesvědčovat, aby nechávali testovat své děti. „Škola působí v rámci nějakých pravidel a má i popsanou reakci, jak má reagovat,“ dodává přísně pedagožka.

Žáci, studenti i zaměstnanci škol se budou muset podle ministerstva nechat na začátku školního roku testovat. Kdo se odmítne testovat a ani nedoloží jinak bezinfekčnost, bude muset nosit roušku stále. A nebude smět cvičit ve vnitřních prostorech a zpívat.

Na dotaz, zda Mazancové nepřijde divné, že netestované děti budou kvůli opatřením vlády muset nosit roušku, prohlásila, že jde o jejich stigmatizaci. „To dítě bude v kolektivu vyčnívat a bude vyčleněno. Na druhou stranu my jako učitelé jsme zvyklí na to, že máme ve třídě různorodý kolektiv dětí s různými hendikepy a potřebami a že zvládneme ve třídě i děti s rouškami. V tomhle opravdu věřím v to, že učitelé umějí individuálně pracovat s dětmi,“ prohlásila empaticky učitelka.

Na otázku, jak jsou na tom podle ní učitelé s ochotou nechat se očkovat, s úsměvem odpověděla: „V mém okolí jsou téměř všichni očkovaní.“

To, že by školy byly zavřeny tak dlouho, jako tomu bylo v minulém roce, si učitelka prý dovede představit, ale představovat si to zároveň nechce. „Pokud budeme v boji s covidem muset přitvrdit, tak doufám, že školy přijdou na řadu jako poslední,“ říká Mazancová.