Čunek tvrdil, že sporné výroky nebyly natolik závažné, aby zasáhly do osobnostních práv Urbanové. Zároveň kritizoval rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, které prý není dostatečně odůvodněné. Nelíbil se mu ani postup Nejvyššího soudu, který podle stížnosti odepřel Čunkovi spravedlnost. Ústavní soudci ale nenašli žádný důvod k zásahu. „Právní závěry obecných soudů byly v souzeném případě řádně odůvodněny a nevybočují ze smyslu a účelu právní úpravy,“ stojí v usnesení.

Čunek už dříve omluvu Urbanové poslal, odškodnění zaplatil. Spor o ochranu osobnosti navazuje na složitou a vleklou kauzu údajné korupce. Čunek čelil podezření, že jako vsetínský starosta převzal v roce 2002 půlmilionový úplatek v souvislosti s privatizací městských bytů. Hlavní svědkyní byla právě někdejší sekretářka. Stíhání Čunka státní zástupce zastavil, stejně jako následné stíhání Urbanové pro křivou výpověď.

Urbanová pak podala na Čunka žalobu na ochranu osobnosti. Za údajné zničení pověsti požadovala deset milionů korun a omluvu. Taktéž si přála, aby soudy uložily Čunkovi povinnost zdržet se dalších vyjádření o ní. Krajský soud v Ostravě Urbanové přiznal omluvu a 80 000 korun. Vrchní soud v Olomouci verdikt v podstatných bodech potvrdil, pouze rozšířil rozsah Čunkovy omluvy.

Podle pravomocného rozsudku Čunek poškodil práva své bývalé podřízené některými tvrzeními v médiích a zveřejněním osobní korespondence. Za největší zásah soudy považovaly to, že Čunek označil Urbanovou za lhářku. Požadavek žalující strany, aby se Čunek musel v budoucnu zdržet veškerých výroků o ženě, ale justice odmítla jako protiústavní.

Kauza nepotvrzené korupce na čas zmrazila politickou kariéru Čunka, který v letech 2006 až 2009 vedl KDU-ČSL. Nyní je senátorem a znovu také starostou Vsetína.