Měla by vláda zavést mimořádnou daň z neočekávaných zisků? „My se domníváme, že pokud jde o tento výjimečný případ, kdy tady máme zuřící válku, kdy tady máme obrovské zadlužování státu v důsledku nákladů, které tato válka vyvolává, kdy tady máme obrovské zdražování cen pro konečné spotřebitele, kterým se snažíme samozřejmě pomoci, aby se nedostali pod hranici chudoby, tak samozřejmě pomocí úsporného tarifu a dalších opatření se snažíme přerozdělit těmto domácnostem miliardy korun tak, aby se skutečně nedostaly do chudoby. A to si řekněme, že to jsou i peníze, které jim vracíme na těch vysokých daních, které jsou vybírány z energie, tak v této situaci si myslím, že mimořádná dočasná a rozumně zkonstruovaná podoba té takzvané windfall tax neboli daně ze zisků spadlých z nebe je namístě,“ odvětil na tuto otázku Michálek. 

„Musíme rozdělit otázku pomoci vlády, respektive dotaci nějakých těch cen energií, to znamená vládní výdaj, od toho vládního nebo státního příjmu. Tak, že by se muselo nejdřív vybrat od někoho, aby se potom ty peníze mohly dát na kompenzaci vyšších cen energií, tak prostě státní rozpočet nefunguje. Ten je tavicí kotlík, kam nějakým způsobem připlouvají peníze a zase jsou vydávány, a navíc ani to zdanění by patrně nevyprodukovalo tolik peněz, kolik chce vláda vydat na ty kompenzace těch cen energií. Takže to je naprosto oddělitelná otázka, pokud chceme do rozpočtu dostat nějaké další peníze, určitě by to nemělo být formou sektorové daně, protože to si potom stát vybírá sektor, který zdaní – a od toho tady není stát ani vláda, aby vybíraly vítěze ani poražené. Pokud by to byl skutečně čistě ten windfall tax, tak samozřejmě tam se můžeme bavit o její opravnitelnosti, ale ďábel bude skryt v detailu a bude skutečně velice záležet na tom, jak přesně nadefinujeme tu daň, kterou nijak nezpůsobilo to investiční rozhodnutí těch společností,“ dodal Bartoň.

Podle Michálka přijde k tématu komplexní diskuse – k tomu, jak se bude onen zisk stanovovat. „Pokud my teď dopředu řekneme, jakým způsobem tu daň stanovíme, tak samozřejmě těch několik málo energetických společností bude okamžitě reagovat tím, že bude optimalizovat ty daně tak, aby jich zaplatilo co nejméně,“ poznamenal Michálek.

Ekonomu Bartoňovi podle jeho slov vadí, že je tato daň zdůvodňována tím, že někomu narostly zisky a ten to nemohl dopředu vědět, že tomu tak bude.

„Energetické společnosti se samozřejmě brání, že současný nárůst zisků není jen kvůli válce, ceny energií rostly už dávno před válkou a bývají také často připisovány neválečným věcem, jako je zelená politika Evropské unie, která tady právě platí a je avizována již dlouhá léta, a tím pádem ty energetické společnosti také mohou argumentovat, že ten jejich příjem je daný výsledkem tím, že se předpřipravily jako investiční rozhodnutí na budoucí růst cen. Asi by se dalo obhájit, že válku skutečně ty energetické společnosti nepředpokládaly, ale růst cen předpokládaly,“ dodal Bartoň.

„Pokud zvolíme obdobnou sazbu, jakou mají v jiných evropských státech, tak to nebude nic mimořádného. Je to standardní řešení pro nestandardní dobu,“ vysvětluje také Michálek.

Zatížit české domácnosti dalšími daněmi je nyní nemyslitelné. „Představa, že bychom jim teď napařili ještě vyšší daně, když se potýkají s drahou energií, a vedle toho by několik miliardářů, kteří vlastní energetické firmy, jásalo, že mají rekordní zisky díky válce, to by bylo naprosto morálně neobhajitelné,“ zmínil také Michálek.

„A právě tam se dostáváme k jádru pudla, pokud chceme stanovovat daňovou sazbu na trestání nebo politice závisti – podívejte se na miliardáře, uhlobarony... Uhlobaroni na té dnešní ceně energií nevydělávají tolik jako třeba atomoví baroni,“ zmínil Bartoň. „Ale to největší nebezpečí je, že není nic tak permanentního jako dočasný vládní program. Takže pokud si stát zvykne na tyto příjmy, už s nimi bude počítat do budoucnosti a bude hrozně těžké ho od těchto zisků odříznout,“ dodal Bartoň.