Byla doba, kdy bylo v Evropě „šik“ studovat islám, případně konvertovat k islámu a není to zas tak dávno, jak by se mohlo zdát. Řeč je o první polovině 20. století, ale i století 19. Turecká říše byla totiž například jedinou mocností, která neuznala dělení Polska. Prusko, Rakousko a Rusko si v 18. století rozdělily polské území mezi sebe a polský stát přestal existovat, alespoň z hlediska území. Polský duch a polská kultura žily dál. Osmanská říše konec Polska neuznala a našla u dvora místo i pro polského velvyslance. Podle Jocha můžeme v těchto dobách hovořit o určité islamofilii Evropanů.

Britský historik Hilaire Belloc ještě před druhou světovou válkou prohlašoval, že čas islámu v Evropě ještě přijde. Byl totiž toho názoru, že islám není samostatným náboženstvím, ale vlastně jen o něco čistším křesťanstvím. Proto tolik Evropanů přitahuje.

„Podle Belloca islám není samostatné náboženství, nýbrž křesťanská hereze, která křesťanství ‚očistila‘ od všeho tajemného a mysteriózního; tj. od svátostí a kněžství, a zbyly jen holá víra a etický systém. A to, dle Belloca, bude pro určité lidi přitažlivé vždy,“ upozorňuje Joch. „Nepodceňujte islám, jeho doba ještě přijde,“ psal prý historik Belloc.

Joch však pochybuje, že by čas islámu přišel v době, kdy muslimky nevypadají jako princezny z pohádek Tisíce a jedné noci, ale jako černé pytle. „O tom, zda může být stejně atraktivní i společnost, v níž ženy v burkách nebo nikábech vypadají jako černé plastikové pytle, jaksi pochybuji,“ uzavírá Joch.