Za jeden z nejdůležitějších okamžiků na cestě Václava Havla do funkce prezidenta Československa je považována tajná schůzka, která proběhla v pátek 15. prosince 1989 ve Strakově akademii, sídle federální vlády. Vůdce Občanského fóra tam mezi čtyřma očima hovořil s premiérem Mariánem Čalfou. Obsah setkání, na němž Čalfa slíbil Havlovi zajistit zvolení prezidentem ještě do konce roku 1989, odhalili oba účastníci až mnohem později.

Dodnes však není jasné, jak konkrétně se premiérovi podařilo během dvou týdnů zpracovat komunistické poslance, aby do jednoho zdvihli ruku pro disidenta. „Jak to přesně bylo, je třeba zjistit. Máme nový projekt, zkoumáme Federální shromáždění a jeho práci v letech 1986 až 1992. Vedeme rozhovory s poslanci, takže doufáme, že se časem dobereme toho, jak to bylo,“ uvádí v rozhovoru pro Hospodářské noviny historik Jiří Suk.

Politický talent Havla se ukázal při vyjednávání s Dubčekem

Čalfa se v minulosti nechal slyšet, že na zákonodárce KSČ musel vyvíjet velký nátlak, aby je přesvědčil. „Některé zdroje spíš napovídají, že poslancům slíbil, že zvednou-li ruku pro Havla, v parlamentu vydrží až do voleb. Nevíme však jistě, co bylo rozhodující,“ přiznává Suk, který prostudoval desítky hodin nahrávek z jednání šéfů Občanského fóra.

Ve stejné době, kdy se rozjížděl manévr tandemu Havel-Čalfa, nebylo ještě stoprocentně jisté, že Havel bude skutečně kandidátem OF na prezidentský post, protože se o nominaci handrkoval s Alexandrem Dubčekem. Vyjednávání o místu pro Dubčeka svědčí o Havlově politickém talentu, protože si nemohl dovolit pobouřit Slováky. Pro hrdinu Pražského jara ho našel ve funkci předsedy Federálního shromáždění.

Opuštěním OF se připravil o možnost prosadit své plány a představy

Dubčekova ústupu dosáhl Havel po sérii poměrně tvrdých jednání, která narušují image Havla coby nepraktického, nepolitického filosofa. Jejich dohadování navíc dodnes provází jeden mýtus – že totiž Havel slíbil Dubčekovi, že bude hlavou státu jen půl roku a pak mu křeslo uvolní. „Havel Dubčekovi pouze řekl, že by podpořil jeho kandidaturu po svobodných volbách v roce 1990,“ upřesňuje historik Suk.

Badatel z Ústavu soudobých dějin Akademie věd soudí, že Havel opuštěním Občanského fóra a odmítnutím stát se lídrem nějaké politické strany pohřbil část svých plánů a představ. „Chtěl být nestranickým prezidentem, což na počátku transformace byla politická chyba. V OF by našel základnu pro prosazování vlastní politiky. Zůstával-li nad stranami, moc šancí neměl,“ shrnuje Suk.