Redakci ParlamentníchListů.cz se ozval jeden z lídrů hudebních kapel, který koncertoval jak před tzv. Listopadem 1989, tak i po něm. „Na fesťácích si tehdy, mezi roky 1986- 89, kapely půjčovaly aparaturu mezi sebou. Prostě jsme to tak dělali všichni: ten, co měl nejlepší bicí, je tam dal na celý večer, ten, co měl pěkné kytarové kombo, dal svoje… Bylo to hlavně proto, aby to zvukař mohl nazvučit jen jednou a neprudil pak diváky tím, že třeba i pětkrát nebo víckrát řeší ladění všeho,“ svěřil se redakci hudebník M. L.

Jeho totožnost redakce zná, ale na jeho žádost uvádí pouze nacionálie. Hudebník se totiž obává Kocábovy pomsty. (naše redakce dala samozřejmě Michaelu Kocábovi možnost se k informacím vyjádřit a požádala ho o odpovědi přes Facebook; nijak však nereagoval.).

Jenže to, co kolegiálně fungovalo u všech ostatních, bylo s Kocábem jiné. „S Výběrem to proběhlo tak, že přišli a řekli: Hele, kluci, necháme vás na to hrát, ale za bicí chci od každýho kilo, za kytarové kombo dvě kila a podobně. A to byl na tehdejší dobu docela ranec. Vlastně si řekli o to, že od těch tří až čtyř kapel shrábnou všechny peníze, co za koncert dostanou,“ popisuje praktiky v zákulisí socialistické kulturní scény hudebník M. L.  

Někdy ale Kocáb a spol. se svými obchodními návrhy narazili. „Tak jsme je všichni poslali do háje. Třeba Ivan Dvořák, co hrál v Krausberry na bicí, strašně zuřil, že chtěli na fesťáku prachy za půjčení věcí. Všechny kapely z toho byly v šoku, tehdy prostě panovala mezi námi obrovská kolegialita a soudržnost. Jenže Kocáb to jel jako tvrdej byznys a nějaké disidentství nebo hraní proti režimu mu bylo úplně u nohy,“ říká M. L.

Ten si také vzpomíná, jak to opravdu bylo s tím, jak legenda Sametové revoluce a statečný bojovník, který z Československa vyhnal sovětské okupanty, dostal od komunistického režimu na čas s hraním stopku.

„Oni nepřišli o papíry za texty nebo nějaký protistátní činnosti. Ve skutečnosti to bylo za nezdaněné prodeje svých předražených plakátů,“ odhaluje činnost M. L. „Přivezly balík letáků a prodávali je třeba za 50 korun. Ostatní kapely je měly tak za deset korun nebo maximálně patnáct. A prodali jich třeba 100 až 200 za večer. Prostě vejvar jako blázen. A všechno černota. I dneska by je zhafnul berňák úplně stejně!“ popisuje stav, za který dal tehdejší Pragokoncert Kocábově Pražskému Výběru stopku rockový hudebník M. L.