Chudobou je v Česku ohrožena zhruba třetina lidí. Narůstá počet názorů, které říkají, že vláda nedělá dost. Podle Zahradníka za dvoucifernou inflací stojí dnes především úplné vyčerpání ekonomického modelu: „Tento model tu byl nastaven počátkem 90. let, který fungoval a o kterém se říkalo, že se vyčerpal už někdy před deseti roky. Kdyby pokračoval dál, dovedl by nás stejně do propasti,“ řekl k příčinám vysoké inflace.

„Jinými slovy, jsme na křižovatce. Je zapotřebí něco dělat. Nevinil bych z toho jednoho aktéra, to zaspání je víceméně kolektivní. Všem to vyhovovalo, že to zatím stále v nějaké setrvačnosti ještě fungovalo,“ míní ekonom.

Celý pořad najdete ke zhlédnutí ZDE.

Velmi silnou roli hraje i to, že česká ekonomika je stále pod velmi silným vlivem přímých zahraničních investic. „Tady je rozhodovací schopnost mimo naše hranice. Nemáme dostatek našeho kapitálu, který by byl schopen proniknout ke konečnému globálnímu klientu, a tím určovat podmínky na jednotlivém trhu.

Těch faktorů je mnoho. Je to i jakási naše omezená vůle inovovat: svým způsobem je zde důležitý faktor mentální uzavřenosti, neschopnosti dostatečně silně vnímat impulzy, které se dějí mimo nás. Je tu jakési uspokojení, že jsme do této doby dosáhli celkem slušné úrovně, a zároveň neochota se dále zlepšovat,“ podotkl Zahradník.

Následně byl vyzván k odhadu, kam až inflace dále poroste: „To je naprosto nepredikovatelná veličina. Tady si bohužel dokážu představit úplně vše. Za předpokladu, kdyby došlo k naplnění výhrůžek ohledně okamžitého zastavení či omezení ropy, plynu a uhlí, tak minimálně krátkodobě by to vyvolalo šok, který je nesrovnatelný s tím, co jsme do této doby zažili,“ pokračoval Zahradník.

„Takže říkat, že inflace je pod kontrolou, je iluze, už několik měsíců pod kontrolou není. A bohužel řešení inflace není pouze v rukách centrální banky. I vláda, resp. exekutiva, může, nikoli z hlediska příčin, ale z hlediska následků udělat některé kroky, které často vidíme v sousedních zemích,“ řekl.

Vláda by se měla inspirovat prý slušným návodem, který nabízí v této situaci Evropská komise: „Jde o daňové úlevy, přímé kompenzace těm, kteří jsou nejpostiženější. Dále jde o zastropování cen v podobě dodatečného zdanění zisku energetických firem, které z té situace mimořádně těží. Není ani vyloučena alternativa přídělového hospodářství, pokud by nastal krizový scénář, je to varianta, před kterou nemůžeme skrývat zrak,“ naznačil, jakým způsobem by Fialův kabinet mohl v této věci reagovat.

Projekt deštník proti drahotě představený Fialovou vládou je podle jeho mínění nekomplexní a nemyslí na možné ještě horší scénáře: „Ještě nenaplnil možnosti, které i v rámci evropských pravidel je možné využít. Jsme bohužel v tak vážné situaci, že řešení následků předchází řešení příčin. Při řešení následků vidíme z Maďarska, Německa, Rakouska i Polska, že nějakým způsobem zabírají poměrně robustní daňové úlevy, ať už v podobě daně z přidané hodnoty nebo spotřební daně a daně z příjmu. Tady lze určitě přidat.

Jih Evropy a například i Maďarsko preferují zastropování, a to je nástroj, který teď určitě nedoporučuji. Pak jsou tu věci spojené s přímými kompenzacemi, na to byl aktualizovaný i manuál, který říká, že pokud výdaje domácností na energii přesáhnou určitou procentní výši, tak domácnost má nárok na kompenzaci těchto nákladů, a to samé i v případě podnikatelských sektorů. Tady zatím nebylo učiněno dost, tady je pole neorané největší, tady je ještě prostor značný,“ zdůraznil ekonom Zahradník.