Ani po propuštění z vězení to neměl Václav Havel jednoduché, často byl zostuzován v televizi a v Rudém právu. „My jsme to brali spíše s rozumem,“ popsal reakce rodiny Ivan Havel v Interview ČT24. „I v okruhu přátel to působilo spíše inverzně. Když se nám vyhýbali, tak jenom proto, že byli u výslechu.“

Jako řešení situace se nabízela emigrace do USA. „Bratr si to chtěl rozmyslet a vymínil si, že o tom musí mluvit s Olgou. Nakonec se rozhodl, že neodjede. Myslím, že udělal dobře, jinak bychom nezažili v Československu takové období.“

Havlovo zvolení bylo jako sen

Václav Havel se stal prezidentem jen několik měsíců poté, co byl propuštěn z vězení. „Vše se v listopadu dělo daleko rychleji. Byl jsem v Občanském fóru, když se rozhodovalo o jeho zvolení. Mně tehdy připadalo, že žiju v jakémsi snu, ve kterém je možné cokoliv,“ popisoval Ivan Havel.

Havel v době volby prezidenta nebyl všeobecně známou osobností. „Na venkově nebylo jeho jméno známé tak jako ve městech. Řešilo se, jak to udělat, aby byl populárnější. Nakonec to dopadlo tak, že nebyl jiný kandidát,“ uvedl Havel a podotkl, že ho překvapilo, že byl Havel tak jednomyslně schválen bolševickým parlamentem. „Asi byli komunisté prostě zvyklí hlasovat unizono.“

Proti Havlově politice neměl jeho bratr nikdy výhrady. „Možná jsem mu říkal, že by neměl každému tak věřit,“ podotkl Ivan Havel a zároveň vyzdvihl Havlovy jazykové schopnosti. „Měl obrovský dar jazyka. Jeho texty jsou jazykově i myšlenkově výborné, i díky tomu si získal mezinárodní renomé.“