Jakub Janda ruský režim popisuje jako „Putinův autokratický režim“, který je na tom v některých ohledech hůře než Zimbabwe či jižní Súdán.

• Celý článek ZDE

„Za období sedmnácti let Putinovy vlády je situace ohledně svobody slova v zemi horší než v jižním Súdánu či Zimbabwe: političtí oponenti jsou terčem atentátů, novináři jsou regulérně odstraňováni, historie podléhá falzifikaci a klíčová média jsou pod vládním dohledem,“ uvádí v článku Janda.

K tomuto všemu podle analytika dochází z jednoho prostého důvodu: „Putin chce zůstat u moci tak dlouho, jak to jen půjde. K dosažení tohoto cíle musí permanentně perzekvovat politickou opozici a nezávislá média v zemi. Kdyby tak totiž nečinil, mohli by ruskou veřejnost informovat o nepříznivé situaci v zemi.“

Janda poukazuje na skutečnost, že Rusko má nižší hrubý domácí produkt než mnohem menší Itálie a průměrné mzdy v zemi jsou pod úrovní průměrných mezd v Rumunsku. Ze strachu, že se ruští obyvatelé na ekonomické problémy začnou více vyptávat, Putin údajně napadl Ukrajinu.

„Putin má strach z toho, že Ukrajina přejde na evropský způsob vlády a ve výsledku sklidí i ekonomické benefity transformace ekonomiky z postsovětského systému. Pokud by k tomu totiž došlo, lidé v Rusku by mohli začít srovnávat svou životní situaci s životem na Ukrajině, což by znamenalo ztrátu podpory Putinova režimu,“ uvádí Janda.

Podle analytika se z nedávných kroků Moskvy, zejména od války v Gruzii v roce 2008, dá vypozorovat, čeho se přesně Kreml snaží docílit.

V první řadě se Putin snaží o zrušení protiruských sankcí, které doposud symbolizovaly odhodlání a jednotu Západu vzdorovat ruské agresi. Sankce by podle Jandy měly být zrušeny pouze v tom případě, že Rusko odvolá všechny své vojáky, tajné agenty a stáhne zbraně z východní Ukrajiny. Ústup bez toho, aniž by k tomu došlo, by byl v „rozporu se zájmy Evropy a Spojených států“.

Moskva prý také usiluje o jakési obnovení válečné jaltské dohody, která by Rusku garantovala „zájmovou sféru“. Státy, které by se v této sféře ocitly – zejména Ukrajina – by neměly právo na vnitřní suverenitu a členství v EU či NATO. Pokud by jakýkoli západní lídr Rusku něco takového umožnil, bylo by to až příliš podobné politice „usmiřování“ západních zemí vůči nacistickému Německu. „Všichni víme, k čemu to vedlo,“ varuje Janda.

Putin se rovněž snaží docílit toho, aby Západ přestal podporovat rozvoj demokratické občanské společnosti v euroasijském regionu, která je v rozporu se zájmy ruských vládních kruhů. „Občané, kteří znají svá práva a nebojí se autoritářského státního aparátu, představují pro takový způsob vlády největší hrozbu,“ píše Janda.

Neméně důležité je pro Putina prý to, aby byl vnímán jako hrdina, který Rusku navrátil jeho zapomenutou slávu. Janda tvrdí, že namísto toho, aby se Putin pokusil vzkřísit ideu velikého Ruska zvýšením životní úrovně a modernizací ekonomiky, učinil tak tím, že vystrašil své sousedy a celou světovou veřejnost.

„V Moskvě se domnívají, že získat respekt lze jedině silou. Ve skutečnosti to je ovšem naopak. Za svůj teror vůči státům ve východní Evropě si Moskva zasluhuje pouze pohrdání a odpor,“ píše Janda.