Nadchází čas Vánoc – původně křesťanských svátků. Jozef Golonka v nedávném rozhovoru uvedl, že věřících na Slovensku ubývá, zejména mladí prý ani netuší, co je to advent. Jak to vidíte vy jako spoluzakladatel a po dlouhou dobu i hlavní představitel nejúspěšnější křesťanské strany v dějinách Slovenska (KDH)?

Tak to, že netuší, co je to advent, to připouštím. Protože to už přece jen chce něco si přečíst a trochu do toho proniknout. A navíc to, že během adventu by se mělo správně omezit hlavně jídlo, ale i jiné zlozvyky, to by se asi naší mladé generaci dvakrát nelíbilo (smích). Víte, lidé se zpravidla neuchylují k Bohu, když je jim dobře, ale právě naopak.
Já si vzpomínám, když začala válka v Jugoslávii, tak se jednoho jihoslovanského muslima ptali, jaké místo v žebříčku hodnot u něj zaujímá náboženství. A on řekl – před válkou asi dvacáté páté, ale teď už asi tak třetí. A něco podobného to bude i u nás. Když jsem já byl ve vězení v roce 1989, tak jsem se modlil opravdu každý večer. Zkrátka, když bída člověka přitlačí, tak potom je náboženství útěchou. Ale nejen útěchou. Když jsem se v té věznici modlil, tak mě to činilo pevnějším a stabilnějším pro všechny ty výslechy s vyšetřovateli.

Už jsem to zmínil, vy jste byl spoluzakladatelem Křesťanskodemokratického hnutí (KDH), které už ovšem dnes neexistuje a nenahradila ho žádná jiná silná křesťanská strana. Je to důkaz, že víra se opravdu ztrácí i ve slovenské politice?

Musíte myslet, že křesťani se z KDH rozešli do mnohých stran. To je jedna věc. A druhá věc je to, že i strany, které předtím nebyly vůbec křesťanské, teď před parlamentními volbami hýří návrhy, které odůvodňují právě křesťanstvím a křesťanskými hodnotami. Nejznámější je určitě dvakrát nebo snad třikrát podaný návrh na novelizaci zákona o umělém přerušení těhotenství, který měl právě dle křesťanských hodnot tu současnou formulaci výrazně zpřísnit. Jeden z těch návrhů podal například SMER!

Tak v tom je samozřejmě už i trocha předvolebního populismu, ale když už jsme u toho tématu, vy byste byl principiálně pro zpřísnění podmínek pro interrupce, nebo dokonce pro jejich zákaz?

Ano. Můj názor je takový, že jde prostě o zabití člověka, který už má samostatnou DNA a má jednoduše právo na život!

A to tedy už od samotného začátku, kdy žena otěhotní, chápu-li to správně. Není pro vás akceptovatelná alespoň určitá lhůta, kdy ještě lze potrat provést?

Ne, určitě od samotného začátku, protože DNA získává ten plod prakticky ihned. Vrátím se k otázce křesťanství v politice. V Česku existuje jediná významná křesťanská strana, a to KDU-ČSL, která už se v poslední době několikrát v předvolebních průzkumech ocitla pod hranicí magických 5 procent potřebných ke vstupu do Sněmovny.

KDU-ČSL je strana, jež má dlouhodobě svůj stálý elektorát, ale zdá se, že nové voliče zatím příliš nepřesvědčila. Čím si tu stagnaci či pokles vysvětlit? Českým ateismem?

No, víte já to právě nechci všechno připisovat tomu, že jste objektivně hodně ateistickou zemí. Přece křesťanskou stranu můžou volit i lidé, kteří vůbec věřící nejsou, ale zaujme je program této strany a vystupování jejích politiků. Myslím, že ten úbytek hlasů je logický, ale přesto, když se stále odvoláváme na křesťanské hodnoty, tak by takováto strana existovat měla. Je v tom určitá analogie i na Slovensku. Když KDH po mnoha letech najednou vypadla z parlamentu, tak média, která nás předtím napadala ze všech stran, najednou začala psát, že Slovensko by takovou stranu, jako je KDH, nutně potřebovalo. Takže ano, já říkám, že strana křesťanského typu je pro společnost nepochybně užitečná.

Pane Čarnogurský, když jsme spolu minule hovořili, tak jste měl poměrně velké výhrady k osobě prezidentky Čaputové, která letos nastoupila do úřadu. Podařilo se jí už některé vaše obavy rozptýlit?

Tak to zatím ne (smích). Nebo přesněji – v těch podstatných věcech ne. Ale líbí se mi, jak se obléká – zejména při oficiálních příležitostech na cestách do zahraničí. Její oblečení se mi rozhodně líbí.

Není to přece jen trochu málo?

(Smích) To jste řekl vy…

Pojďme k české politice. Je jedna otázka, kterou momentálně nelze nepoložit. Andrej Babiš – Evropská komise – Agrofert – střet zájmů – neoprávněně vyplácené dotace. Jak na to nahlížíte i z pohledu právníka?

To je rozsáhlý problém, takže odpovím jen v bodech. Střet zájmů tam necítím. Jestliže předseda vlády spravuje svou společnost, kterou vlastnil i před vstupem do politiky, tak já v tom nevidím problém. Už proto, že pro něj je to určitá jistota, že až z té politiky vyjde, tak bude mít kam se vrátit. Takže takovéto soudy se mi od Evropské komise zdají přehnané. Samozřejmě jsou ve hře ty údajně neoprávněně čerpané dotace a k tomu je třeba zase přihlédnout. Ale, víte, to, co se děje v poslední době v Česku okolo Babiše, tak já osobně jsem k tomu hodně nedůvěřivý, protože v tom vidím hodně politiky. Ale to se zdaleka netýká jen Babiše a hnutí ANO. Stačí si vzpomenout na to, co se stalo s někdejším premiérem Petrem Nečasem. Aby policie vnikla na zasedání vlády a zatkla tam předsedu vlády, tak to je přece jasný znak nestability a nedostatků v celém tom ústavním systému, i když panu Nečasovi se nakonec vlastně nic nedokázalo, pokud vím. Ale už kvůli tomu padla vláda a to byl také hlavní důvod atd. Kdyby se něco podobného stalo v Rusku, tak okamžitě začnou odpadávat republiky typu Čečenska a začnou tam vnitřní boje, ale rovnou s kalašnikovem – a nikoliv jen v médiích!!!

A to samé by se asi dělo i v Americe.

Zkrátka všechny ty prvky české nestability mě nutí k tomu, abych velmi kriticky hodnotil veškeré současné vnitropolitické zápasy u vás.

Média v Česku velmi často prezentují názor, že duo Andrej Babiš – Miloš Zeman nám přináší postupný úbytek těžce vydobyté demokracie. Vede se podobný diskurs i na Slovensku?