Jak je známo, covid v minulém roce i v tom letošním těžce postihl divadla a kulturu obecně. Jedním z nich byl i principál Divadla Na Jezerce, Jan Hrušínský, který vládu velice kritizoval, že divadla musela být zavřená, ačkoliv byli provozovatelé ochotni činit veškerá opatření, aby představení byla bezpečná.

Nyní už jsou divadla otevřená, za což je Jan Hrušínský rád. Ve svém divadle uvedl například premiéru hry Mašínové. „Dvě odložené premiéry, zkoušení v úředně zavřeném divadle s rouškami na puse, zkoušení on-line přes naše notebooky, placky a počítače, inspirativní a obohacující setkání s historiky, spisovateli – a s paní Zdenou Mašínovou! Děkuju vám všem, kteří jste s námi Na Jezerce tuhle krásnou a pravdivou hru připravovali,“ poděkoval principál a podotkl, že jeho divadlo nepodporuje ani Hlavní město Praha, ani Ministerstvo kultury.

Jak se také pochlubil, představení se účastnila sestra bratří Mašínů Zdena a také bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Nicméně, covid dokáže divadlo a Jana Hrušínského potrápit i teď, jak dokládá příběh, který sdílel včera. „Kolem 11.00 volá Vašek Liška, že čeká na test na covid, protože nemá jistotu, že je fit. Večer Na Jezerce Práskni do bot. Je 17.30 – a výsledek testu stále není. Mezitím s textem v ruce sedí v kanceláři mladý kolega Martin Leták a tuší, že měl prásknout do bot už odpoledne. 18.00 – Liška se zachová zodpovědně a oznamuje, že večerní představení nedává. V 19.00 vystupuji před diváky a seznamuji je se vzniklou situací,“ popsal Hrušínský situaci.

Divákům situaci vysvětlil. „Říkám, že Martina poznají podle toho, jak mu hlasitě tluče srdce, jak se mu třesou ruce, ve kterých drží text, který jako jediný z nás bude říkat správně, protože my ho po 260 reprízách už máme lehce rozvolněný a říkáme ho hezky po dlaždičsku. Martin měl několik aplausů na otevřené scéně a zachránil představení nejen se ctí, ale rovnou naprosto skvěle,“ mohl si oddechnout principál a poděkoval zaskakujícímu herci i divákům.

O tom, jak se poměry na divadle změnily, hovořil už minulý rok herec Václav Neužil u Karla Šípa. „Časy se změnily úplně. Dřív, když vám bylo blbě, což se prostě stane, že jste nemocnej, třeba jednou za rok, je vám blbě, nemůžete do práce. Tak se vždycky volalo, ředitelka od nás z kanclu, můžeš hrát, poď, hraj, kolik máš? 38,5? To dáš! To dáš, přijď. Lež, lež, my ti pošlem auto, ale přijeď,“ popsal herec, jak to v divadle chodilo před covidem.

„Herec hraje, dokud nechcípne,“ pokračoval v komediálním výstupu Neužil. A dodal, že s třicetdevítkou na krku přijde do divadla bílá mrtvola. „Vypadáš výborně, cos přeháněl?“ dostane pak dotyčný pochvalu, i chraptivý hlas se mu pochválí, a jde hrát. A teď? „Máš 37,1, co tady děláš?! Okamžitě padej domů. Máš 37,1,“ srovnal poměry.