Úvodem je též dobré zdůraznit, že knihu v této podobě, v jaké opět vyjde, věnoval v roce 1982 pro čtenáře z řad fanoušků Jazzové sekce Bohumil Hrabal. A v čem bude avizované vydání výjimečné? Obsahovat bude totiž i komentované úřední spisy týkající se jejího vydání v normalizačních letech.

Bonus, který někoho potěší a jiného možná naštve?

Na webových stránkách rádia Hortus se pak lze dočíst víc – tedy o jaké spisy se bude konkrétně jednat. Těšit se tak budou moci čtenáři například na oznámení tehdejšího Ministerstva kultury z listopadu 1980, které odešlo všem vedoucím odborů krajských národních výborů (KNV); též na telegram z dubna roku 1982, kterým byl vydán zákaz 11. Pražských jazzových dnů nebo třeba prohlášení Jazzové sekce, že odmítá podat informace, kde se kniha (Obsluhoval jsem anglického krále) bude tisknout. Nechybí ani udání pracovníků Ministerstva kultury pro přípravu vydání knihy. Vedle řady takovýchto a podobných dokumentů vypovídajících o osmdesátých letech u nás, pak bude možné vidět i přečíst také třeba spis označený jako „tajný“, obsahující návrh kompromitace člena výboru Jazzové sekce ze strany StB. Tím výčet poprvé zveřejněných dokumentů nekončí, takže je zřejmé, že pro čtenáře, které tato nedávná historie zajímá, bude vydání knihy více než velkým lákadlem.

Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že se tam objeví i jména aktérů v plném znění, nemusí právě třeba pro ně představovat reedice tohoto díla Bohumila Hrabala jen toužebné očekávání.

Co je dobré o Jazzové sekci vědět?

Připomeňme, že Jazzová sekce je občanské sdružení pro nekomerční kulturu, které vyvíjí činnost od roku 1969 dodnes. Impuls k jejímu vzniku přišel po sovětské invazi do Československa v roce 1968, kdy se rozpadla Federace československých jazzklubů.

V létě 1969 se při příležitosti Československého amatérského jazzového festivalu v Přerově sešla skupina jazzových nadšenců, která chtěla založit další jazzovou organizaci. Našla pochopení u tehdejšího pracovníka odboru kultury Národního výboru Středočeského kraje Jindřicha Kautského. U něj v kanceláři probíhaly debaty, jak by organizace měla vypadat. Výsledkem bylo, že tři nadšenci podali žádost na Ministerstvo vnitra o povolení organizace. Jedním ze signatářů byl lékař a druhým inženýr – oba mimopražští fandové. Třetím byl Karel Srp starší, právě propuštěný z práce ve výzkumném ústavu. První dva fandové se na dalších jednáních více nepodíleli. Veškerá jednání s úřady vedl Karel Srp.