Vedení muzea pozvalo novináře, aby je mohlo protáhnout kilometry expozic a místní média jen zkoprněle zírala, televize natáčely a žurnalisté si plnili diktafony a bloky.

Takového volného prostoru jste jen tak někde neviděli. Určitě vás ohromí olbřímí bavorský lev, samozřejmě s „krýglem“ od piva ve vstupní hale muzea, kde by klidně mohlo být umístěno letadlo, kolik prostoru všude kolem je.

Můžete se podívat na 4D film, pro teenagery jistě zdařilý, ovšem pro mnohé prudérní občany Svobodného státu Bavorsko bude jistě šokující. V části, týkající se baroka, se k sobě hezky mají dva protagonisté v bílých parukách. Pak vám další informace dá jakési třetí či jiné neurčité pohlaví, jež v pitoreskních obláčcích vypadá vskutku nebesky, ba přímo andělsky. Srandy je docela kýbl, od římského osídlení po současnost, a způsob podání jistě ocení -náctiletí návštěvníci. Ti starší se patrně na čtvrthodinový film raději nedodívají.

A pak už historie, obrazy, knížata a panovníci, jako by Bavorsko bylo centrem vzdělanosti celého světa. Bez urážky, až donedávna jsem považoval naše sousedy za samozřejmě vyspělý stát, jen s tou historií to bylo ponuré. Chudý zemědělský státeček, ze kterého si ostatní dělali až vlastně do druhé světové války jen srandu. Dnešní Bavorsko jim samozřejmě ukázalo, že je lídrem a ekonomickým tahounem celé Spolkové republiky. A tak snad i proto pyšně postavilo svoje muzeum historie.

Pivo, aneb „zum wohl“

Aby v interaktivních expozicích nebyla připomínka na pivo, to by nebylo Bavorsko Bavorskem. Už sbírka historických i současných „krýglů“, tedy džbánků s uchem, by uvedla do mdlob kdejakého sběratele – co tu všechno vlastně mají. A jsou to snad stovky... Pivo se vyváželo podle zdejších údajů snad do celého světa, o Americe nemluvě. Postrádal jsem sice připomínku na Josefa Grolla, pivovarníka z Vilshofenu na Dunaji, nedaleko Pasova, který bez nadsázky a opravdu skutečně naučil Plzeňáky vařit pivo a povedlo se mu vytvořit unikátní druh – pils.

Asi má ale „stopku“, protože jeho cesta kdysi vedla do Čech, a ty, jak jsem se dále přesvědčil, se moc nepřipomínají. Tedy, abych byl spravedlivý, nepřipomínají se vůbec. Podle slov pana ředitele Dr. Richarda Loibla, která pronesl při společné prohlídce budovy, nejsou Češi jeho „krevní skupina“, protože se nepěkně zachovali k jejich sudetským spoluobčanům. Ale k tomu ještě dojdeme.

Tak pivo bychom tedy měli. To už se blížíme k ponuré historii první poloviny dvacátého století. Dvě války, nacionální socialismus.

Promiňte naši alergii…

Musím přiznat, že mne tato expozice lákala. Z pochopitelných důvodů. Němci se dlouho a stále ještě tak nějak sžívají se svojí nepěknou nedávnou historií, a přes všechny sebemrskačské oficiální i méně oficiální aktivity to prostě v národu je. Nutno uznat, že dokumentování doby bylo na úrovni, za pomoci dobových filmů, letáků, fotografií. Dokonce jste mohli zasednout v křesle diváka Norimberského tribunálu. Vidíte záznamy anšlusu Rakouska, obsazení Polska, Francie, útok na Sovětský svaz...

Československo ale nevidět. Je samozřejmě možné, že v záplavě dokumentů a vzhledem k délce prohlídky, která trvala téměř tři hodiny, mohlo projít mimo můj úhel pohledu; ale na druhé straně, jak jsem již uvedl na začátku, této části prohlídky jsem se věnoval obzvláště pečlivě.

Nebyla tam sudetská otázka, nebyl tam zmiňován odsun (nebo podle většiny německých, a části českých historiků takzvané vyhnání). Nic, nic, nic. Obrázky vypálené synagogy, transporty Židů muzeum zaznamenalo. Nechci být hnidopich, ale možná tu mohlo být podstatně více informací z koncentračních táborů, které v Bavorsku byly. Třeba Flossenbürg, Dachau. Nu, zas ale bylo zmíněno Hitlerovo Orlí hnízdo, Berchtesgarden, který je velkým turistickým magnetem pro návštěvníky vskutku z celého světa.

Americký jeep dokumentoval skončení druhé světové války. Možná byste čekali více, já, přiznám se, už ne. Obaly od amerických žvýkaček a čokolád a pak už hudba, country, hippíci, Elvis a tak dále.

Připomínka války. O Češích ani zmínka. Foto: Václav Fiala