„Na titulky nám budou čtenáři klikat už jenom chvíli. To je pro vývoj médií strašně nebezpečné, klikat za nějaký desetník na článek, kde je rovněž reklama. Dnes na investigativnost nejsou zdroje a čas. Je doba, ve které média ztrácí vliv a prestiž. Částečně si za to mohou sama a částečně na tom někdo hodně pracuje, aby se tak stalo. Co se říkalo o strážci zpravodajské brány, to už neexistuje, to se rozpadlo. Prostorem se tak mohou šířit ale opravdu úplné blbosti,“ uvedl Jindřich Šídlo.

Nesmysl, blbost!

„Jeden z největších hoaxů byl v roce 2014. Vyšlo to po házení vajíček na prezidenta republiky, zpestřené to bylo házením věcí i na premiéry Visegrádu, na Albertově. Tvrdilo se, že ty červené karty, kterými tam lidé mávali, rozdávala americká ambasáda. Fascinuje mne, co lidi dokáží vymyslet, občas i věřím konspiračním teoriím, ale toto byla jednoznačná blbost,“ kroutil hlavou Šídlo. Fámy se rozšiřují, tak jako v listopadu 1989 o smrti studenta Martina Šmída, tak zajímavé bylo, jak tuto věc s kartami rozšiřovali lidé, kteří tak rádi bojují s nezodpovědnými a kampaňovitými médii. Zmínil to v jednom rozhovoru sám prezident republiky, na svém facebookovém profilu to sdílel hejtman jihomoravského kraje Hašek. A dodnes můžete slyšet – přinesli červené karty. X-krát vyvrácená blbost dodnes žije. Na to, kolik ten server,“ promítl na stěnu hlavičku Aeronetu Šídlo, „čte lidí, tak solidní práce.“

Poté si host nastávajících učitelů posteskl: „Mám tři dcery a vidím na nich, že ty děti neznají svět bez internetu. Jediný způsob, jak je přinutit, aby si přišly popovídat s otcem, je vypnout wifi. A v tom chytrém mobilu mají celý svět – zábavu, sumu poznání – třeba když se to napíše na Wikipedii, už je to pravda, a své kamarády. A to jsou dcery novináře! A občas přijdou s nějakou zprávou a když se zeptám, kde ji vzaly, tak řeknou - na internetu. A když řeknou, že to někde sdíleli na facebooku, začínám být lehce nervózní. Jsou to děti z dobrých pražských gymnázií, které půjdou na vysokou školu. A vidíte, takhle jsou zranitelní,“ pochlubil se svými potomky Šídlo.

(Ne)kažme si své potomky!

„Jaká je pak společenská ochrana zbytku společnosti? Jaká je schopnost poznat úplně základní blbosti od menších blbostí? To je něco, co mi jako rodiči i novináři přijde jako velmi důležitá věc, která je ale strašně těžká k nějakému řešení. Říká se – musí být mediální výchova. Samozřejmě to děti většinou nezajímá. Pak narážíme na velmi složitý problém, a tím je neutralita školy. Ona musí být absolutně neutrální a nemůže dětem říkat, co mají číst. To je právo rodičů, indoktrinovat ideologicky, kazit si své děti. Naráží to na pochopitelně omezené schopnosti kantorů. To je jako když začali ruštináře po roce 1989 učit angličtinu a občanskou výuku,“ konstatoval politický komentátor Seznamu.

Poté se svěřil, že jezdí po školách „na ty akce Člověka v tísni, které samozřejmě platí Soros“, konstatoval jízlivě za burácivého smíchu studentů Šídlo, „část třídy něco od rodičů ví a pár z nich rovnou ví, že jsem je přijel zkazit“, uvedl za pobavení auditoria novinář. „Já jsem v pozici hosta na škole, nemohu říci -  nečtěte tyto blbosti, čtěte toto a toto. Přesto to skutečně potřebují – jak poznat skutečnou blbost od relevantní zprávy. Pokud se to nestane, tak společnost bude mít vážný problém,“ varoval Jindřich Šídlo.

„V roce 2016 v průzkumu čtyřicet procent Američanů uvedlo, že dostává své zprávy z facebooku. To je jediná instituce, která nenapsala ani článek, ale dostala za to miliardy dolarů,“ pokračoval dále Šidlo. „Z hlediska vývoje společnosti a její sebeobrany vůči lžím a manipulacím, bez základního poznání, to bude čím dále složitější. Moderní demokracie jsou v dost velkých problémech –  důvodem je vzestup politického extremismu a populismu. Pokud bude vzdělávací soustava svým studentům zprostředkovávat složitost dnešního světa, tak tradiční média to nezachrání, ale může to pomoci dané zemi. Kdo vymyslí, jak na to, aniž by znásilňoval principy svobodné země, neutralitu výuky, tak ten vyhraje,“ uvedl host a dodal posmutněle: „Jisté je, že tak, jak jsem znal před pětadvaceti lety média, tak to skončilo.“