Přibáň tvrdí, že i přestože sehrála v brexitu svoji roli xenofobie, mnohem více se jednalo o výkřik z pocitu nespravedlnosti, kterou politické reprezentace nechtěly vidět tak dlouho, až si ji přivlastnili „političtí a jazykoví žongléři“ typu Borise Johnsona nebo Nigela Farage.

„Brexit je protest dnešních zástupů odsouzených k chudobě proti elitám a současně podvod, který na těchto zástupech spáchaly elity vedoucí kampaň za vystoupení Británie z EU,“ vysvětluje právník s tím, že v okamžiku, kdy se tyto chudší vrstvy vzbouřily proti svým životním podmínkám, které se posledních třicet let spíše zhoršovaly, dostaly se paradoxně do situace, která v sobě pro ně skrývá mnoho rizik, ale rozhodně ne nadějné vyhlídky.

Přibáň v této souvislosti poukazuje na labouristickou levici, která prý nedokázala reagovat na ekonomické a sociální změny tak, aby si udržela své tradiční voliče. Podstatná část se jich tedy přesunula k populistické pravici slibující politiku založenou na kulturní tradici a hodnotách. A někteří z nich prý nyní dokonce podporují nacionalistické strany ve Skotsku a ve Walesu.

• Celý komentář ZDE

„Pro nás, kdo jsme se na prahu dospělosti ocitli v postsocialismu, představovala spojená Evropa naději na důstojný život ve svobodné a otevřené společnosti. Teď jako by se tato naděje vzdalovala v podivném filmu puštěném pozpátku. Dějiny se v něm však nebudou opakovat jako nějaká groteska či fraška, ale mnohem spíš jako dosud neznámá tragédie,“ očekává Přibáň.