Server britského deníku The Telegraph upozorňuje, že pro Macrona a Le Penovou v prvním kole hlasovalo méně než polovina voličů. Asi 20 procent lidí nešlo k volbám vůbec a další Francouzi raději odevzdali hlas pravicovému expremiérovi Francoisi Fillonovi, kandidátovi Socialistů Benoitu Hamonovi nebo kandidátovi radikální levice Jeanu-Lucu Mélenchonovi. Fillon a Hamon svým voličům doporučili, aby šli ve druhém kole k volbám a odevzdali hlas Macronovi, ale otázka je, zda poslechnou. Nesmíme navíc zapomínat, že Mélenchon Macrona před druhým kolem nepodpořil.

Celý článek v angličtině naleznete ZDE.

Pokud vezmeme v potaz jen ty voliče, kteří už hlasovali v prvním kole, znamená to, že se 55 procent voličů bude rozhodovat, zda upřednostní Macrona, nebo Le Penovou. Ve druhém kole se tak hraje o opravdu velké množství voličů. Podle průzkumu agentury Ifop jsou kupříkladu voliči Francise Fillona rozdělení, přibližně 42 procent z nich je připraveno hlasovat pro Macrona, ale 31 procent uvažuje nad odevzdáním hlasu Le Penové.

Výzkumníci a sázkaři se v poslední době mýlili

Průzkumy veřejného mínění a sázkaři sice nevěří, že Le Penová může vyhrát, ale má to háček. „Výzkumníci a sázkaři se v poslední době mýlili,“ připomíná The Telegraph. Vzhledem k tomu, že do druhého kola nepostoupil žádný z kandidátů tradičních stran, předvídat jeho výsledek je velmi ošemetné.

Nemluvě o tom, že Macronovo hnutí En Marché! neboli Vpřed! nemá v podstatě žádnou historii a může se stát, že mu voliči v nadcházejících parlamentních volbách nedají mnoho důvěry. Z Macrona pak možná bude prezident, ale nebude mít politickou sílu k prosazování svých vizí.

Macron přesto věří, že může uspět a faktem je, že jde o kandidáta s potenciálem ke sjednocení společnosti. Kdyby Le Penová ve druhém kole stála proti Francoisi Fillonovi nebo Mélenchonovi, kteří společnost významněji štěpí, Le Penová by byla vítězství blíž.

Obdobně situaci ve Francii hodnotí i americká CNN. Ta připomíná, že Socialista Benoit Hamon se ani nedokázal přiblížit desetiprocentní hranici voličské podpory, což je po pěti letech vlády jeho stranického kolegy Francoise Hollanda tristním vysvědčením pro Socialisty. Tradičním stranám zbyly v podstatě jen oči pro pláč. Tyto strany byly přitom varovány už v roce 2002, kdy do druhého kola prezidentských voleb postoupil otec Le Penové. Tradiční strany se však zřejmě nepoučily a o patnáct let později sklízí plody své stále slabší komunikace s voliči.

Celý článek naleznete ZDE.

Postup Le Penové sice mohl na některé lidi působit jako šok, ale většina lidí by vlastně měla s podobným scénářem počítat. „Od roku 2012 se většina médií, odborníků a politiků shodovala v tom, že tento výsledek je nevyhnutelný. Vyslovovat obdobné předpovědi takhle dlouho před novými volbami získalo Le Penové nepřiměřené množství publicity, což jí umožnilo nastolovat agendu,“ píše CNN. Současně s tím se Le Penová snažila polidštit svou radikální Národní frontu.

I CNN ovšem připomíná, že na scénu vstoupil také radikálně levicový politik Jean-Luc Mélenchon, který dokázal oslovit asi 18 procent lidí. To je v porovnání s výsledkem tradičních socialistů opravdu hodně. Ukazuje se tak, že voliči se stále zajímají o politiku, ale stojí o srozumitelné a odlišné koncepce, které nabídnou rozdílné recepty na řešení problémů občanů. Politické strany by se napříště neměly lišit jen na oko.