Sociolog Jan Keller ve svém komentáři pro sobotní Právo připomíná, jak podle politologických příruček vypadá demokracie. Tento ukázkový model pak přirovnává k situaci u nás, kde tyto jednoduchá a všem srozumitelná pravidla neplatí.

Roztodivné spolky

Pro příklad Keller uvádí Karolínu Peake, kdy poslanci zvolení za určitou stranu přestávají hájit její program a zakládají roztodivné spolky, které žádný mandát od voličů nezískaly, tak jako v případě LIDEM.

Naopak poslanci, kteří podle svých slov vzorně dodržují program strany, za niž byli zvoleni, se svého mandátu lehkomyslně vzdávají, míní sociolog. „To je případ trojice Tluchoř, Fuksa, Šnajdr. Svým složením mandátu zmínění pánové voličům oznámili, že už je přestalo bavit prosazovat jejich vůli a své pozice v parlamentu vymění za jiné solidní zajištění,“ dodává.

Štít proti spravedlnosti

Dále taky máme početnou skupinu trestně stíhaných zákonodárců, které ani nenapadne se mandátu vzdát. „Rádi by ho využili jako štítu, který znemožní, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost,“ píše Keller v Právu.

Podle autora jsou tyto a jim podobné hrátky s mandáty důkazem toho, že tvůrci učebnic politologie mají zoufale málo fantazie, jsou taky způsobem, jak si zahrát vabank o smysl voleb a osud demokracie.