Městský zastupitel a významný člen „opatů“ Ludvík Rösch k jiným uskupením a k možné, ale nerealizované další koalici, na tiskovce s hrstkou novinářů, které byste spočítali na prstech jedné ruky, řekl: „Každý by chtěl být králíčkem ve svém malém království, ale mnohdy se uskupení nedají dohromady, protože jsou tam nepřekročitelné ambice jednotlivých jedinců, kteří nechtějí slevit z představy, že oni jsou těmi nejlepšími“.

Rádi – neradi

Tím srovnal poněkud do jedné lajny polosportovní sdružení PRO Plzeň nebo třeba bývalého starostu centrálního obvodu Jiřího Strobacha, jenž ve své předvolební rétorice a v propagandistickém úsilí poněkud oprášil návrh Věcí veřejných a Dity Portové, kdysi aktivně působící v „Zemanovcích“ a pak pracující třeba pro Úsvit přímé demokracie, na jízdné zadarmo. „Škoda, že ani lidovci, ani topka, ani sportovci nebyli ochotni slevit ze svých názorů,“ uvedl dále před „sedmou velmocí“ Rösch, kterého jeden z kmotrů plzeňské ODS Roman Jurečko poněkud nenávistně tituluje „rozvodovým právníkem“.

Ejhle, odeesáčtí taťkové, alias kmotříci

Rösch o sobě uvedl, že spoluzakládal Občanské fórum: „Ještě v dobách, kdy to bylo docela nebezpečné, tedy v listopadu 1989. Když se pak OF rozbředlo do takové podivné hmoty, tak jsem spoluzakládal odeesku. Tam jsem byl až do té doby, kdy se mi zdálo, že se chová naprosto nemravně. Václavu Klausovi a blízkým lidem okolo něj to nevadilo, takže jsem byl v ODS do roku 1998, tedy před dvaceti lety. Nemám k ní negativní vztah, vážím si profesora Fialy a myslím si, že je to slušný a inteligentní člověk a dobrý lídr a přeji ODS jen dobré. Mrzí mě, že tato strana v některých lokalitách se příliš neočistila. A zrovna Plzeň patří k lokalitám, kde se jí nepodařilo se zcela očistit. Nemám nějaké animozity vůči lidem z ODS, pouze vůči těm, kteří říkají nebo jsou zváni kmotři nebo taťkové, protože si myslím, že takoví lidé by v politice být neměli,“ vmetl na revanš Jurečkovi a dalším bývalým zákulisním bossům ODS, nálepkovaným titulem „restauratérská smetánka“, smějícímu se auditoriu Rösch, jehož manželka působí jako asistentka zmiňovaného senátora Chaloupka.

Dokážeme, že to dokážeme

Jan Michálek, koučující plzeňskou hospodářskou komoru a vlastnící pěknou hromádku stavebních i jiných firem, známých jako INGEM, na brífinku informoval: „Občané Patrioti podporují kandidaturu pana Karpíška do Senátu v okresech Rokycany a Plzeň-sever. Někde se prostě dokážeme domluvit, jinde nikoliv. Ale jsou věci, které nedokážeme překonat“. Nutno dodat, že o panu Karpíškovi se na Plzeňsku vyprávějí legendy, třeba například to, jak jako starosta městečka Vejprnice, nedaleko krajského města, s gustem tlumil vystupování opozice nebo se poněkud nešťastně zamotal do kauzy kolem Domu pohádek, byť si o něm v některých štědře z placené reklamy dotovaných regionálních médiích dá přečíst jen to nejlepší. Ale řada lidí prý říkala, že po zhlédnutí volebního klipu na Facebooku, kde předseda ODS Petr Fiala agituje za jmenovaného Karpíška a vychvaluje ho do nebes, přehodnotila svůj třeba i jen vlažný názor na lídra ODS.

Odstraňte pukavce, tvořte Plzeň!

Patrioti slovy Michálka požadují odstranění obludné skulptury „vejce“ před plzeňským novým divadlem. Připravují petici, protože: „Toto vejce je určitým symbolem stavby divadla. To bylo postaveno před čtyřmi lety a v příštím roce končí záruční doba, ale problémy tohoto divadla se příliš neřeší. To vejce, když se podíváte do dokumentace, tak je úplně jiné. Proto jsme se pustili do petice za jeho odstranění s heslem ‚Odstraňte pukavce a špatné vejce‘,“ říká Jan Michálek, poněkud sice ex post, ale přece. „Ve své podstatě se ale snažíme donutit, aby došlo k reklamaci prací, protože teď je poslední šance. Není žádným tajemstvím, že divadlo bylo v létě dokonce zavřeno hygienou z důvodu plísní. Prostě stavba není v pořádku a je třeba se jí věnovat. Vejce se Plzeňákům stejně příliš nelíbí, je méně povedené než kašny na náměstí, a z toho důvodu to chceme odstranit,“ vysvětluje.

Chaloupek dovysvětluje slovy: „Vejce mělo být ozdoba, ale jiná měla být i fasáda a vše mělo být trochu jinak. A přestože to stálo více, udělalo se méně...“

Elefanty nutně potřebujeme, aneb vzpomínka na „tejrárium“

Coby autor této reportáže využívám příležitosti na tiskové konference položit otázku, protože s interview jsem byl individuálně permanentně odmítán – na obligátní slony za tři čtvrtě miliardy. Není to mnohem větší kauza než betonové vejce za pár miliónů?

Václav Chaloupek se k projektu „Sloni na Mži“ vyjádřil takto: „Myslím, že ne, protože zvířata mají své potřeby, které se musí dodržet. Jde o rozšíření zoologické zahrady tam, kde má vykoupeny pozemky. Byl by to celý komplex s některými lidoopy,“ uvádí senátor netuše, že de facto již orangutani a tapíři v ZOO „padli“. Možná snad ještě poznámku ke zmiňovaným loukám, kde dnes ZOO sklízí seno – někdo by řekl, že budou mít cenu zlata, protože při takovýchto suchých létech bude tráva na krmení i seno vyvažováno obrazně řečeno zlatými valounky. „Jestliže to je záplavové území, myslím si, že ani při velké vodě, která tady byla dvakrát, to nebylo zaplavené,“ vyvrací další argument senátor Chaloupek. „Já jsem dělal v ZOO deset let a za tu dobu se tam voda nikdy nedostala... Kdyby to byla stoletá, dvěstěletá voda, ale až se to bude stavět, tak se to bude dělat tak, aby v případě nějaké obrovské zátopy se sloni nemuseli evakuovat,“ ubezpečuje přítomné na již zmiňované tiskovce. „Dělal jsem tam od roku 1981 do roku 1989. Srovnání tehdejší situace a současného stavu je na dlouhé povídání. Tenkrát jsme tomu říkali ‚tejrárium‘, peníze nebyly a myslím si, že ZOO je dnes chlouba Plzně a sloni by prostě v ZOO měli být,“ podtrhuje Chaloupek.

Kopytem sem, chobotem tam

Jan Michálek mne pak ukolébává: „Podle projektové dokumentace to je částka 350 až 400 miliónů, není to tři čtvrtě miliardy. Jde o rozvoj celého území a tato částka může být po zástavbě celé rozvojové plochy. Ale nyní se bavíme o pavilonu pro slony, který bychom rádi vybudovali. Protože Plzeň je mezi deseti nejvíce navštěvovanými cíli v ČR. Myslíme si, že by se tím návštěvnost ZOO ještě podařilo zvýšit, kdyby se expozice slonů realizovala,“ uvádí Michálek, který jistě ví, o čem mluví, protože sedí nejen ve stavební, ale i v projektové firmě.

„Jistě ne nadarmo mají američtí republikáni slona ve znaku. Vzor síly, serióznosti, statečnosti,“ glosuje Ludvík Rösch.

Ticho uklidňuje a heavy metal není bouřka

Faktem zůstává – kde vzít  odpovídající ošetřovatele, protože ke slonům logicky nemůže jen tak někdo „od králíků“. V podstatě jde o nebezpečná zvířata, ale v tomto případě dala redakce slovo  přednímu přírodovědci, abychom nebyli nařčeni z podjatosti. „Neznám tak přesně polohu, kde by měl být plzeňský sloninec vybudován. Ale jak jsem se díval do mapy, vypadá to, že je to v místě tzv. záplavového území řeky Mže. Neříkám, že tragické povodně jsou každý rok, ale jedno poučení už tady máme z Prahy, kde v roce 2002 museli utratit samce slona afrického, který se topil v bývalém sloninci. Zachránit ho nešlo, neboť byl šílený a hrozilo, že se může stát ještě více tragédií, než jen jeho utracení. Ale na druhou stranu, určitě by si ‚rád‘ poslechl rockové a metalové kapely a zřejmě by se k nim přidal žalostným troubením, neboť jednou z podmínek chovatelství slonů je klid v okolí a svým žalostným troubením si sloni stěžují. Sloni sice snesou leccos, ale většinou jde o slony indické, převážně o samice, ale samec slona afrického skutečně rámus dvakrát nemiluje. Vždyť hluku se používá při lovu slonů k tomu, aby stádo bylo dezorientováno a rozprchlo se a jedinci tak byli lépe ulovitelní,“ píše ve svém vyjádření docent RNDr. Václav Ziegler, CSc. S odkazem na zvukové „preludie“, které se často konají v samém sousedství ZOO, v amfiteátru, kde kdysi zněl jen folk, bluegrass či country, protože se tu konala Porta či její předkola, nebo se maximálně promítaly filmy, kde občas nastal nějaký ten hororový výkřik.

Dáreček vpravdě danajský

A pokračuje nekompromisně dál, byť nezná ani okrajově plány a historii Občanů Patriotů. „Jinak, slon je zvíře ničivé a zachvátí-li ho panika, nemusí okolí skončit dobře. Navíc si myslím, že částka tři čtvrtiny miliardy korun by se dala určitě využít i v Plzni lépe a radostněji. Konstatuji, že volby nám přinášejí rozmanité nápady, ale tento není z těch nejlepších. Navíc zoologické zahrady by měly být v současné době nikoliv zvěřinci z 19. století, kdy se předháněly ve vystavování množství zvířat bez ohledu, zda mají ta zvířata zajištěny vhodné podmínky k chovu. Dnes na zoologické zahrady se hledí především z toho hlediska, jak úspěšně dovedou zachovávat genetický kód ohrožených zvířat. Věřím, že vedení plzeňské ZOO si k tomu řekne své. Podle mne těch tři čtvrtě milionu korun by byl danajský dar na výstavbu slonince jak zoologické zahradě, tak samci slona afrického,“ uvádí docent Ziegler další fakta, ze kterých jistě ředitel plzeňské ZOO nebude mít radost, protože je všeobecným tajemstvím, že „sloninec“ by byl vyvrcholením jeho působení v ZOO, jakýmsi pomníčkem na časy budoucí.

Nechme už raději zvířátka zvířátky, byť i skutečnost ohromné energetické náročnosti samotné stavby je bez jakýchkoliv diskuzí. Ostatně, v sále Měšťanské besedy si lze přečíst nápis Plzeňáci sobě. Dnes je to možná tak trochu pejorativní heslo, ale budiž. Dříve se tím jistě nemysleli jen konšelé a lobbisté.

„Nemyslíme si, že doprava má být úplně zdarma. To je věc, se kterou bychom se jistě neshodli,“ říká Michálek, mj. též člen představenstva plzeňských městských dopravních podniků. Plzeňské tramvaje, autobusy i trolejbusy jsou polepeny právě Občany Patrioty.

A co možné koalice? „Nedokážeme se shodnout s programem komunistů a SPD,“ říká jednoznačně Michálek.

Bez pašalíků. Jde však o informace

„Máme výhodu, že se všichni v civilu normálně uživíme,“ vyzdvihuje devizu „opatů“ a Patriotů JUDr. Ludvík Rösch. „Nepotřebujeme žádné dozorčí rady, představenstva, komise, výbory pro zadávání veřejných zakázek jako pašalík s odůvodněním, že ještě má děti na škole a že potřebuje nějakou funkci. Nic takového nepotřebujeme. Máme ambice a bereme to jako politický souboj, ale ne za každou cenu. Chci to dokumentovat tím, že když nám po minulých volbách bylo nabídnuto, abychom se zúčastnili rady, koalice, tak jsme vedli vážný rozhovor o tom, zda do ní máme jít nebo ne a nakonec šesti hlasy proti čtyřem jsme se rozhodli, že ano,“ vysvětluje Rösch. „Protože ten, kdo je v koalici, může udělat víc než z opozice. Byla nám nabídnuta funkce náměstka a my jsme tu funkci odmítli, protože nám připadalo legrační, že ten, kdo má pod sebou sport a podporu podnikání, aby na to potřeboval náměstka. Takže jsme se v podstatě vzdali funkce náměstka, protože nám to připadalo nemravné být náměstkem přes sport a podnikání. To by udělalo málokteré uskupení“.

„Šli jsme do toho, že nechceme žádná placená místa v dozorčích radách a tak nám je za trest vůbec nenabídli,“ glosuje za smíchu přítomných senátor Chaloupek. A Michálek dodává: „Když jste součástí koalice, máte snažší přístup k informacím. Jediným zdrojem pak jsou jen samotná zastupitelstva,“ vysvětluje krátce agilní člen Hospodářské komory.

Obvodů netřeba?

Bývalá starostka jednoho plzeňského obvodu, dnes manažerka Evropského centra excelence Jaroslava Maříková upozorňuje na skutečnost, že: „Dnes jsou volné prostory třeba rok, protože město nezajímá, co v tom nebytovém prostoru bude a pak se udělá jakási ‚soutěž‘ a vybere se tam kromě heren něco a obvod má jakýsi poradní hlas, ale město si tam dá to, co chce. Nikoho nezajímá, co tam občané chtějí. Centralizace z obvodů do města je od roku 2000 čím dál více. Na obvodech se nic zajímavého neřeší. Tak říkám, jestliže jim chcete vzít všechny pravomoci, tak je zrušte,“ uvádí Maříková. Upozornila, že stávající starosta ÚMO 4 za sociální demokracii se dobrovolně vzdal nebytových prostor ve prospěch města.

Tak i tak, aneb jsme a nejsme

Dostáváme se ke Svobodným. Jde o názorový veletoč? Jak se to dá dohromady vzhledem k EU, když jsou Svobodní k této instituci skeptičtí? A potažmo hlasovali například při potrestání nejen Maďarska, ale i naší republiky za odpor k pomoci migrantům zcela opačně než jejich kolegové ze Starostů.

Lucie Brčková za Svobodné vysvětluje: „My máme ve Svobodných názorová křídla a já patřím k liberálním konzervativcům. Zastáváme tradiční hodnoty a klasickou rodinu. Náš vztah k EU je vyspecifikovaný. Jsme silně euroskeptická strana, takže i při krajském vyjednávání jsme narazili na určité rozpory. S Občany Patrioty ani tolik ne, ale samozřejmě se Starosty, kde jsme museli hodně komunikovat, aby se hrany obrousily. Pak jsme zjistili, že ani z kraje ani z komunálu nemáme šanci cokoliv v Evropě ovlivnit“.

„Jsme samozřejmě proti evropským dotacím. Ale pozor! Nejsme proti evropským dotacím do veřejného prostoru. Jsme proti evropským dotacím, které jsou do soukromého sektoru. To křiví ceny a tržní prostředí. Jako ekonomický liberál jsem zastáncem volného trhu. Ale to neznamená, že když už je tady EU a má nastaven systém dotací, tak v rámci obecných rozpočtů, když budou existovat možnosti na jejich čerpání – a pozor, nyní nastane nejdůležitější slovo – na smysluplné projekty. Nám se EU nelíbí hlavně kvůli tomu, že si veškerou moc uzurpuje do Evropy. Starostové zastávají dotace do veřejného prostoru. A tam se shodneme,“ vysvětluje možná poněkud toporným a krkolomným způsobem Brčková.

Krajský radní a starosta malého městečka na jižním Plzeňsku Pavel Čížek vysvětluje situaci ze svého zorného úhlu: „EU jsme my, protože ČR je součástí států EU a je bohužel chybou, že naši představitelé nám nedokážou dostatečným způsobem prosazovat rozumné věci. Tím, jak všude prosazujeme decentralizaci, tak prosazujeme, aby Evropa byla Evropou regionů. To, že zůstává jako celek a zároveň má regionální odlišnosti, tak je velké plus EU. A tím, že je dohromady, tak má uvnitř jednotný trh“.